144
Velké drama vˇek˚u
loval svým posluchaˇc˚um inspirovaný záznam života, uˇcení a smrti
Ježíše Krista. Podobnˇe jako v Einsiedelnu pˇredstavoval i zde Boží
slovo jako jedinou neomylnou autoritu a Kristovu smrt jako jedinou
dokonalou obˇet’. Prohlašoval: “Chci vás pˇrivést ke Kristu, k pra-
vému zdroji záchrany.” (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6) Kolem kazatele se
shromažd’ovali lidé všech vrstev, od veˇrejných ˇcinitel ˚u a uˇcenc˚u po
ˇremeslníky a rolníky. S hlubokým zájmem naslouchali jeho slov˚um.
Zwingli nejen pˇredstavoval nabídku nezaslouženého spasení, ale
také nebojácnˇe káral zloˇrády a zkaženost své doby. Mnozí lidé po
návratu z chrámu chválili Boha. ˇRíkali: “Tento muž je kazatelem
pravdy. Bude naším Mojžíšem, aby nás vyvedl z téhle egyptské
temnoty.” (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6)
Zpoˇcátku bylo jeho p˚usobení pˇrijímáno s velkým nadšením,
ˇcasem se však zaˇcaly objevovat i nepˇrátelské reakce. Jeho uˇcení
se stalo mnohým mnich˚um trnem v oku. Z r˚uzných stran musel
Zwingli ˇcelit kritice, posmˇechu a výhr˚užkám. Na takové jednání
trpˇelivˇe odpovídal: “Chceme-li získat bezbožné pro Ježíše Krista,
musíme nad mnoha vˇecmi zamhouˇrit oˇci.” (D’Aubigné, sv. 8, kap.
6)
V té dobˇe se objevila nová pomoc, která mˇela podpoˇrit reformní
úsilí. Do Curychu pˇrišel jakýsi Lucian s nˇekterými Lutherovými
spisy. Poslal ho tam jeden z basilejských stoupenc˚u reformace v
domnˇení, že prodej tˇechto knih by mohl být úˇcinným prostˇredkem
pro šíˇrení evangelia. Zwinglimu napsal: “Zjisti, zda je to ˇclovˇek
obratný a opatrný; pokud ano, nech ho roznášet mezi Švýcary, od
mˇesta k mˇestu, od domu k domu Lutherovy spisy, zvláštˇe jeho výklad
modlitby Pánˇe, psaný pro kˇrest’any laiky. ˇCím více se o nich bude
vˇedˇet, tím více je budou lidé kupovat.” (D’Aubigné, sv. 8, kap. 6)
Když se B˚uh chystal zlomit okovy nevˇedomosti a povˇer, napjal
i satan všechny své síly — snažil se lidi “zahalit tmou” a spoutat
jejich kˇrídla ještˇe pevnˇeji. Zatímco v r ˚uzných koutech Evropy refor-
mátoˇri ukazovali lidem, že odpuštˇení a ospravedlnˇení lze získat jen
díky obˇeti Ježíše Krista, ˇRím s obnoveným úsilím otevíral ve všech
kˇrest’anských zemích trh a nabízel odpuštˇení za peníze.
Církev stanovila za každý hˇrích poplatek a dala lidem volnost
k páchání špatností; hlavnˇe když církevní pokladna byla stále plná.
Tak se vedle sebe rozvíjely oba proudy: jeden nabízel odpuštˇení
hˇríchu za peníze, druhý odpuštˇení v Ježíši Kristu. ˇRím podporoval
[121]
