Reformace ve Švýcarsku
141
musí znát ˇclovˇek, kterému bylo svˇeˇreno Kristovo stádce.” (Wylie,
díl 8, kap. 5) ˇCím více zkoumal Písmo, tím jasnˇeji poznával rozdíl
mezi jeho pravdami a bludy ˇRíma. Podˇrídil se Bibli jako Božímu
slovu, jedinému, dostateˇcnému a neomylnému pravidlu. Poznal, že
Písmo musí vykládat samo sebe. Neopovážil se proto vysvˇetlovat
Písmo tak, aby to podpíralo pˇredem vykonstruované uˇcení. Považo-
val za svou povinnost poznat jeho p˚uvodní a zˇrejmý smysl. Snažil
se využít všechno, co mu mohlo pomoci plnˇe a pˇresnˇe poznat jeho
pravý význam, prosil o pomoc Ducha svatého, který — jak Pán Ježíš
slíbil — zjeví pravdu všem, kdo ji hledají upˇrímnˇe a s modlitbou.
Zwingli prohlásil: “Písmo pochází od Boha, ne od ˇclovˇeka, a
sám B˚uh, který osvˇecuje, ti umožní pochopit, že pochází od nˇej.
Boží slovo . . . nem˚uže selhat; je jasné, samo uˇcí, samo se vykládá,
osvˇecuje duši spásou a milostí, utˇešuje ji v Bohu, pokoˇruje ji, takže
[118]
se sama ztrácí, až propadá, aby pˇrijala Boha.” Pravdu tˇechto slov
dokázal Zwingli vlastním životem. O tom, co v té dobˇe prožíval,
pozdˇeji napsal: “Když . . . jsem se zaˇcal plnˇe vˇenovat Písmu svatému,
tu mne filozofie a teologie stále navádˇely, abych se s nimi pˇrel.
Nakonec jsem dospˇel k závˇeru: Musíš se oprostit od všech lží a
poznat, jaký je B˚uh, a to na základˇe jeho vlastního slova. Pak jsem
zaˇcal prosit Boha o jeho svˇetlo a postupnˇe jsem Písmo chápal stále
jasnˇeji.” (Wylie, díl 8, kap. 6)
Uˇcení, které Zwingli hlásal, nepˇrevzal od Luthera. Bylo to uˇcení
Kristovo. Švýcarský reformátor k tomu poznamenal: “Káže-li Lu-
ther Krista, ˇciní to, co ˇciním já. Pˇrivedl ke Kristu více lidí, než
jsem jich pˇrivedl já. To ale není d˚uležité. Neponesu jméno nikoho
jiného než Ježíše Krista, jsem jeho vojákem a on je m˚uj jediný
v˚udce. Nikdy jsem Lutherovi nenapsal jediné slovo a Luther nena-
psal mnˇe. A proˇc? . . . Aby se ukázalo, jak je Boží Duch jednotný,
protože oba, aniž jsme se spolu domluvili, uˇcíme o Kristu stejné
vˇeci.” (D’Aubigné, sv. 8, kap. 9)
V roce 1516 nabídli Zwinglimu místo kazatele v klášteˇre v
Einsiedelnu. Tam mˇel možnost poznat ještˇe blíže zkaženost ˇRíma a
odtud mohl p˚usobit jako reformátor daleko za hranice svých rodných
Alp. Do Einsiedelnu pˇritahoval lidi pˇredevším obraz Panny Marie, o
které se tvrdilo, že má zázraˇcnou moc. Nad vstupem do kláštera bylo
napsáno: “Zde lze získat úplné odpuštˇení hˇrích˚u.” (D’Aubigné, sv. 8,
kap. 5) Po celý rok pˇricházeli poutníci k oltáˇri Panny Marie, o velkém
