140
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        najít uˇcitele, kteˇrí by ho mohli nˇeˇcemu nauˇcit. Ve tˇrinácti letech
      
      
        odešel do Bernu, kde byla tehdy nejlepší škola ve Švýcarsku. Tady
      
      
        na nˇej však ˇcíhalo nebezpeˇcí, jež mohlo ohrozit celý jeho budoucí
      
      
        [117]
      
      
        život; mniši totiž vyvinuli znaˇcné úsilí, aby ho zlákali ke vstupu do
      
      
        kláštera. Dominikáni a františkáni soupeˇrili o všeobecnou oblibu —
      
      
        snažili se lidi pˇrilákat honosnˇe zdobenými kostely, okázalými obˇrady,
      
      
        prostˇrednictvím slavných ostatk˚u svatých a zázraˇcných obraz˚u.
      
      
        Bernští dominikáni pochopili, že když získají tohoto mladého
      
      
        nadaného studenta, pˇrinese jim to užitek a pˇrispˇeje to k jejich slávˇe.
      
      
        Jeho mládí, jeho vrozené ˇreˇcnické a spisovatelské schopnosti, jeho
      
      
        hudební a básnické nadání by byly pro lidi vˇetším magnetem než
      
      
        všechna okázalost a nádhera. Díky zvýšené návštˇevnosti jejich ob-
      
      
        ˇrad˚u by se pak znásobily i pˇríjmy ˇrádu. R˚uznými úskoky a lichotkami
      
      
        se pokoušeli Zwingliho zlákat, aby vstoupil do jejich kláštera. Luther
      
      
        se jako student pohˇrbil do klášterní kobky a z˚ustal by pro svˇet ztra-
      
      
        cen, kdyby ho Boží prozˇretelnost nevysvobodila. Toho byl Zwingli
      
      
        ušetˇren — jeho otec, který se naštˇestí dovˇedˇel o zámˇerech mnich˚u, by
      
      
        nikdy nepˇripustil, aby jeho syn vedl zahálˇcivý a nesmyslný mnišský
      
      
        život. Pochopil, že je ohrožena jeho budoucí prospˇešnost, a naˇrídil
      
      
        mu, aby se okamžitˇe vrátil dom˚u.
      
      
        Syn uposlechl, ale v rodném údolí se nemohl cítit trvale spoko-
      
      
        jený. Po ˇcase proto odešel do Basileje, kde pokraˇcoval ve studiu.
      
      
        Tam také Zwingli poprvé slyšel evangelium o nezasloužené Boží
      
      
        milosti. Uˇcitel klasických jazyk˚u Wittenbach se pˇri studiu ˇreˇctiny a
      
      
        hebrejštiny dostal také k Písmu svatému a své žáky seznámil s jeho
      
      
        obsahem. Pˇritom prohlašoval, že existuje pravda starší a mnohem
      
      
        hodnotnˇejší než nauky, kterým uˇcí teologové a filozofové. Je to stará
      
      
        pravda o tom, že smrt Ježíše Krista je pro hˇríšníka jediným výkup-
      
      
        ným. Pro Zwingliho to byly první paprsky svˇetla, které pˇredchází
      
      
        úsvit.
      
      
        Poˇcátky p ˚usobení
      
      
        Zanedlouho byl Zwingli z Basileje povolán, aby nastoupil svou
      
      
        životní dráhu. Jeho prvním p˚usobištˇem byla farnost v Alpách, nepˇrí-
      
      
        liš vzdálená od jeho rodného údolí. Když byl ustanoven za knˇeze, jak
      
      
        napsal jeden z jeho pozdˇejších spolupracovník˚u, “vˇenoval se celou
      
      
        svou duší studiu Boží pravdy, protože si uvˇedomoval, kolik toho