9.
      
      
        kapitola — Reformace ve Švýcarsku
      
      
        B˚uh vybíral pro reformaci církve své nástroje stejným zp˚uso-
      
      
        bem jako pˇri poˇcáteˇcním budování církve: pominul velikány svˇeta,
      
      
        muže bohaté a mocné, kteˇrí byli navyklí pˇrijímat chválu a pocty
      
      
        jako v˚udcové lidu. Jejich pýcha, sebejistota a pocit nadˇrazenosti
      
      
        byly pˇrekážkou, jež Bohu nedovolila pˇretvoˇrit je v bytosti schopné
      
      
        soucitu s bližními, v lidi, kteˇrí se stanou spolupracovníky pokorného
      
      
        Ježíše z Nazareta. Pozvání: “Pojd’te za mnou a uˇciním z vás rybáˇre
      
      
        lidí” (
      
      
        Matouš 4,19
      
      
        )
      
      
        dostali prostí, nevzdˇelaní galilejští rybáˇri. Byli
      
      
        to skromní a uˇcenliví následovníci. ˇCím ménˇe je ovlivnilo tehdejší
      
      
        falešné uˇcení, tím lépe je mohl Kristus vyuˇcit a vychovat pro svou
      
      
        službu. Podobnˇe tomu bylo i v dobˇe velké reformace. Hlavní pˇred-
      
      
        stavitelé reformace pocházeli ze skromných pomˇer˚u; nezakládali
      
      
        si na svém postavení, nepodléhali vlivu fanatismu a klerikalismu.
      
      
        B˚uh zámˇernˇe používá skromné nástroje k uskuteˇcnˇení velkých cíl ˚u.
      
      
        Pak lidé neoslavují ˇclovˇeka, ale Pána, který p˚usobí, že lidé chtˇejí a
      
      
        konají to, co si pˇreje on.
      
      
        Jen nˇekolik týdn˚u poté, co se v nuzném hornickém domku v
      
      
        Sasku narodil Martin Luther, spatˇril svˇetlo svˇeta Ulrich Zwingli;
      
      
        narodil se jako syn pastevce obývajícího prostou chatrˇc v Alpách.
      
      
        Výchova a prostˇredí, v nˇemž Ulrich jako dítˇe vyr˚ustal, mu byly
      
      
        dobrou pr˚upravou pro budoucí poslání. Život uprostˇred krásné a
      
      
        vznešené pˇrírody ho vedl k vˇedomí Boží velikosti, moci a svrcho-
      
      
        vanosti. Vyprávˇení o stateˇcných ˇcinech, které se odehrály v jeho
      
      
        rodných horách, roznˇecovala jeho mladické touhy. Zbožná babiˇcka
      
      
        mu vyprávˇela nˇekolik krásných biblických pˇríbˇeh˚u, které vybrala ze
      
      
        spousty církevních legend a povˇestí. Dychtivˇe naslouchal vyprávˇení
      
      
        o velkých ˇcinech patriarch˚u a prorok˚u, o pastýˇrích, kteˇrí pásli svá
      
      
        stáda na pahorcích Palestiny, kde k nim mluvili andˇelé, o dítˇeti z
      
      
        Betléma a o muži Golgoty.
      
      
        Také otec Zwingliho — podobnˇe jako Luther˚uv otec — chtˇel
      
      
        dát svému synkovi vzdˇelání, a proto musel chlapec záhy opustit
      
      
        rodné údolí. Rychlý rozvoj jeho intelektu vyústil brzy v otázku: kde
      
      
        139