138
Velké drama vˇek˚u
B˚uh ukryl svého služebníka z dˇejištˇe veˇrejného života nejen
proto, aby ho zachránil pˇred hnˇevem jeho nepˇrátel nebo aby mu do-
pˇrál období klidu pro d˚uležitou práci. Šlo o nˇeco ještˇe d˚uležitˇejšího.
V samotˇe a v ústraní horské pevnosti byl Luther odlouˇcen od pod-
pory svˇeta a chránˇen pˇred lidskou chválou. Tím byl uchránˇen pˇred
pýchou a sebejistotou, které jsou tak ˇcasto plodem úspˇechu. Utrpe-
ním a pokoˇrováním byl pˇripravován na to, aby znovu zanedlouho
bezpeˇcnˇe vystoupil do závratných výšin.
Když se lidé tˇeší svobodˇe, kterou jim pˇrináší pravda, rádi oslavují
ty, které B˚uh vyvolil, aby rozlomili okovy bludu a povˇery. Satan se
snaží odvrátit myšlení a city lidí od Boha a zamˇeˇrit je na lidi. Vede
je, aby uctívali nástroje, a zapomínali na “ruku”, která prozˇretelnˇe
všechno ˇrídí. Náboženští v˚udcové, kteˇrí jsou oslavováni a ctˇeni
lidmi, velmi ˇcasto zapomínají na svou závislost na Bohu a zaˇcínají
spoléhat na sebe. Pak se snaží ovládat myšlení a svˇedomí lidí, kteˇrí
jsou ochotni nechat se jimi vést, místo toho, aby hledali vedení v
Božím slovu. Právˇe tím se také ˇcasto brání postupu reformního úsilí.
Pˇred takovým nebezpeˇcím chtˇel B˚uh ochránit reformaci. Pˇrál si, aby
toto dílo neslo peˇcet’ Boha, nikoli ˇclovˇeka. Lidé se dívali na Luthera
jako na tlumoˇcníka pravdy. Proto musel být odsunut do ústraní, aby
se pohled všech mohl zamˇeˇrit na vˇeˇcného P˚uvodce pravdy.
[116]
