134
Velké drama vˇek˚u
dˇedictví, a jsme odpovˇedni také za svˇetlo, které nám záˇrí z Božího
slova nyní.
Nevˇeˇrícím Žid˚um Kristus ˇrekl: “Kdybych byl nepˇrišel a nemlu-
vil k nim, byli by bez hˇríchu. Nyní však nemají výmluvu pro sv˚uj
hˇrích.”
Jan 15,22
.
Stejná Boží moc oslovila prostˇrednictvím Lu-
thera císaˇre a nˇemecká knížata. Když “zazáˇrilo svˇetlo” z Božího
slova, pˇresvˇedˇcoval Boží Duch mnohé ˇcleny snˇemu naposled v je-
jich životˇe. Podobnˇe jako pˇred staletími Pilát dovolil, aby pýcha a
touha po popularitˇe uzavˇrely jeho srdce pro Vykupitele svˇeta, jako
tˇresoucí se Felix kdysi vyzval posla pravdy: “Pro dnešek m˚užeš
jít, až budu mít ˇcas, dám si tˇe zase zavolat” (
Skutky 24,25
),
jako
pyšný Agrippa kdysi pˇriznal: “Málem bys mˇe pˇresvˇedˇcil, abych se
stal kˇrest’anem” (
Skutky 26,28
),
ale pˇresto odmítl Bohem seslané
poselství, tak se nyní také Karel V. podˇrídil politickým tlak˚um a
svˇetské pýše a rozhodl se odmítnout “svˇetlo pravdy”.
Zprávy o tom, co se proti Lutherovi chystá, se rychle roznesly a
vyvolaly ve mˇestˇe velký rozruch. Reformátor si získal mnoho pˇrátel,
kteˇrí si dobˇre uvˇedomovali proradnost a krutost ˇRíma v˚uˇci všem,
kdo se odvážili odhalit jeho zkaženost. Tito pˇrátelé si umínili, že
Luther mu nesmí padnout za obˇet’. Stovky šlechtic˚u se zavázaly,
že ho budou chránit. Nebylo málo tˇech, kdo otevˇrenˇe oznaˇcovali
královo poselství za projev slabošské poddanosti moci ˇRíma. Na
vratech dom˚u a na veˇrejných prostranstvích se objevily plakáty, nˇe-
které Luthera odsuzovaly, jiné ho podporovaly. Na jednom z nich
byla napsána pouze tato slova biblického mudrce: “Bˇeda tobˇe, zemˇe,
když král tv˚uj dítˇe jest.”
Kazatel 10,16
.
Nadšení lidu pro Lutherovu
vˇec po celém Nˇemecku pˇresvˇedˇcilo císaˇre i snˇem, že jakákoli ne-
spravedlnost v˚uˇci nˇemu by ohrozila poˇrádek v ˇríši a možná i pevnost
tr ˚unu.
Fridrich Saský se zámˇernˇe choval zdrženlivˇe, peˇclivˇe skrýval
své skuteˇcné pocity v˚uˇci reformátorovi. Pozornˇe ho hlídal, sledoval
každý jeho pohyb a zároveˇn každý ˇcin jeho nepˇrátel. Mnozí se
naopak netajili svou náklonností k Lutherovi. Luthera navštˇevovali
knížata, hrabata, baroni a další významné osobnosti z církevních
i svˇetských kruh˚u. “Místn˚ustka doktora Luthera,” napsal Spalatin,
[113]
“
nemohla pojmout všechny návštˇevníky, kteˇrí pˇricházeli.” (Martyn,
díl 1, str. 404) Lidé se na nˇeho dívali, jako by byl nˇeco víc než pouhý
ˇclovˇek. I ti, kdo nepˇrijali jeho uˇcení, museli obdivovat jeho ˇcestnost
