Zde stojím a nemohu jinak
133
7,
kap. 9) Pˇresto císaˇr prohlásil, že Luther ˚uv ochranný list musí být
nadále respektován a že — než budou proti nˇemu zahájena opatˇrení
—
musí mu být dovoleno vrátit se bezpeˇcnˇe dom˚u.
ˇClenové snˇemu zastávali protich˚udné názory. Vyslanci a zá-
stupci papeže znovu požadovali, aby nebyl brán ohled na ochranný
list. Prohlašovali: “Jeho popel by mˇel být vhozen do Rýna, jako byl
do nˇeho vhozen pˇred sto lety popel Jana Husa.” (D’Aubigné, sv. 7,
kap. 9) Ale nˇemeˇctí šlechtici, aˇc sami byli na papežovˇe stranˇe a se
svým nepˇrátelstvím v˚uˇci Lutherovi se nijak netajili, nesouhlasili s
porušením veˇrejné záruky, která by poskvrnila ˇcest národa. Pˇripo-
mínali pohromy, které pˇrišly po Husovˇe smrti, a prohlásili, že se
neodváží pˇrivolat na Nˇemecko a na hlavu svého mladiˇckého císaˇre
podobné hr ˚uzy.
Císaˇr Karel na ten proradný návrh reagoval slovy: “I kdyby ˇcest
a víra vymizely z celého svˇeta, musí trvale z˚ustat v srdcích knížat.”
(
D’Aubigné, sv. 7. kap. 9) Když pak na nˇeho nejzarytˇejší Lutherovi
odp˚urci znovu naléhali, aby s Lutherem naložil tak, jako Zikmund
naložil s Husem, totiž aby ho vydal do rukou církve, vzpomnˇel si na
výjev, kdy Hus na snˇemu veˇrejnˇe poukázal na své ˇretˇezy a pˇripomnˇel
císaˇri daný slib. A pˇri této vzpomínce Karel V. prohlásil: “Nechtˇel
bych se ˇcervenat jako Zikmund.” (Lenfant, díl 1, str. 422)
Karel vˇedomˇe odmítl pravdy hlásané Lutherem. “Jsem pevnˇe
odhodlán ˇrídit se pˇríkladem svých pˇredk˚u,” napsal tento panovník
[112]
(
D’Aubigné, sv. 7, kap. 9). Místo aby se vydal po cestˇe pravdy a
spravedlnosti, rozhodl se neopustit vyšlapanou cestu zvyk˚u. Protože
tak jednali jeho pˇredci, bude také on podporovat papežství s celou
jeho krutostí a pˇrevráceností. To bylo jeho stanovisko; odmítl pˇri-
jmout více “svˇetla”, než pˇrijali jeho otcové, a vzít na sebe jakoukoli
další povinnost, než jaké na sebe vzali oni.
Také dnes mnoho lidí podobnˇe lpí na zvycích a tradicích svých
pˇredk˚u. Když jim Pán posílá další poznání, odmítají je pˇrijmout
s tím, že co nebylo odevzdáno jejich otc˚um, nepˇrijmou ani oni.
Nejsme ve stejné situaci jako naši otcové, proto také nemáme stejné
povinnosti a odpovˇednost jako oni. B˚uh neschvaluje takový pˇrístup,
kdy mˇeˇríme své povinnosti pˇríkladem otc˚u, místo abychom sami
studovali Boží slovo. Máme vˇetší odpovˇednost než naši pˇredkové.
Jsme odpovˇedni za svˇetlo, které pˇrijali oni a které nám pˇredali jako
