132
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        papež, preláti, králové a císaˇri. Lutherovými ústy promluvil Kristus
      
      
        tak mocnˇe a d˚ustojnˇe, že v té chvíli naplnila jak pˇrátele, tak nepˇrátele
      
      
        posvátná úcta a úžas. Na snˇemu byl pˇrítomen Duch svatý, který
      
      
        zap˚usobil na srdce nejvyšších muž˚u ˇríše. Nˇekterá z knížat odvážnˇe
      
      
        uznala, že Lutherova vˇec je spravedlivá. Mnozí byli pˇresvˇedˇceni,
      
      
        kde je pravda, nˇekteˇrí na to však brzy zapomnˇeli. Byla tam i skupina
      
      
        lidí, kteˇrí tehdy neprojevili své pˇresvˇedˇcení, ale pozdˇeji sami Písmo
      
      
        studovali a stali se neohroženými pˇrívrženci reformace.
      
      
        Kurfiˇrt Fridrich oˇcekával Lutherovo vystoupení pˇred snˇemem v
      
      
        úzkosti a obavách; jeho projev pak na nˇej ovšem hluboce zap˚usobil.
      
      
        Byl na Luthera pyšný, líbila se mu jeho odvaha, pevnost a ducha-
      
      
        pˇrítomnost a rozhodl se, že ho bude bránit ještˇe d˚uraznˇeji. Poznal
      
      
        rozdíl mezi obˇema stranami. Pochopil, že moc Boží pravdy porazila
      
      
        moudrost papež˚u, král ˚u a prelát ˚u. Papežství utrpˇelo porážku, kterou
      
      
        bude cítit mezi všemi národy a ve všech dobách.
      
      
        Když papežský legát poznal, jaký úˇcinek mˇela Lutherova ˇreˇc,
      
      
        zmocnily se ho ještˇe vˇetší obavy o osud ˇRíma a rozhodl se zniˇcit
      
      
        Luthera st ˚uj co st ˚uj; byl pˇripraven využít k tomu všech dostup-
      
      
        ných prostˇredk˚u. Vynaložil všechnu svoji povˇestnou výˇreˇcnost a
      
      
        diplomatický um, aby mladiˇckého císaˇre pˇresvˇedˇcil, jak bláhové a
      
      
        riskantní by bylo obˇetovat pro vˇec bezvýznamného mnicha pˇrátelství
      
      
        a podporu mocného papeže.
      
      
        Luther prohlášen za “kacíˇre”
      
      
        Jeho slova se neminula úˇcinkem. Den po Lutherovˇe projevu
      
      
        pˇredložil císaˇr Karel snˇemu poselství, v nˇemž oznámil své odhod-
      
      
        [111]
      
      
        lání pokraˇcovat v politice svých pˇredch˚udc˚u — zachovávat a chránit
      
      
        kˇrest’anství. Protože Luther odmítl zˇríci se svých “blud˚u”, budou
      
      
        použita nejpˇrísnˇejší opatˇrení proti nˇemu a proti kacíˇrství, které uˇcil.
      
      
        “
      
      
        Prostý mnich, svedený svou vlastní pošetilostí, se postavil proti
      
      
        kˇrest’anské víˇre. Abych zadržel šíˇrení takové bezbožnosti, obˇetuji
      
      
        své království, své poklady, své pˇrátele, své tˇelo, svou krev, svou
      
      
        duši i sv˚uj život. Hodlám propustit Martina Luthera z úˇradu a za-
      
      
        kázat mu, aby vyvolával v zemi zmatky a nepokoj. Zakroˇcím pak
      
      
        proti nˇemu a proti jeho pˇrívrženc˚um jako proti zatvrzelým kacíˇr ˚um.
      
      
        Exkomunikuji je, dám je do klatby, abych je vyhubil. Vyzývám
      
      
        pˇríslušníky stav˚u, aby jednali jako vˇerní kˇrest’ané.” (D’Aubigné, sv.