132
Velké drama vˇek˚u
papež, preláti, králové a císaˇri. Lutherovými ústy promluvil Kristus
tak mocnˇe a d˚ustojnˇe, že v té chvíli naplnila jak pˇrátele, tak nepˇrátele
posvátná úcta a úžas. Na snˇemu byl pˇrítomen Duch svatý, který
zap˚usobil na srdce nejvyšších muž˚u ˇríše. Nˇekterá z knížat odvážnˇe
uznala, že Lutherova vˇec je spravedlivá. Mnozí byli pˇresvˇedˇceni,
kde je pravda, nˇekteˇrí na to však brzy zapomnˇeli. Byla tam i skupina
lidí, kteˇrí tehdy neprojevili své pˇresvˇedˇcení, ale pozdˇeji sami Písmo
studovali a stali se neohroženými pˇrívrženci reformace.
Kurfiˇrt Fridrich oˇcekával Lutherovo vystoupení pˇred snˇemem v
úzkosti a obavách; jeho projev pak na nˇej ovšem hluboce zap˚usobil.
Byl na Luthera pyšný, líbila se mu jeho odvaha, pevnost a ducha-
pˇrítomnost a rozhodl se, že ho bude bránit ještˇe d˚uraznˇeji. Poznal
rozdíl mezi obˇema stranami. Pochopil, že moc Boží pravdy porazila
moudrost papež˚u, král ˚u a prelát ˚u. Papežství utrpˇelo porážku, kterou
bude cítit mezi všemi národy a ve všech dobách.
Když papežský legát poznal, jaký úˇcinek mˇela Lutherova ˇreˇc,
zmocnily se ho ještˇe vˇetší obavy o osud ˇRíma a rozhodl se zniˇcit
Luthera st ˚uj co st ˚uj; byl pˇripraven využít k tomu všech dostup-
ných prostˇredk˚u. Vynaložil všechnu svoji povˇestnou výˇreˇcnost a
diplomatický um, aby mladiˇckého císaˇre pˇresvˇedˇcil, jak bláhové a
riskantní by bylo obˇetovat pro vˇec bezvýznamného mnicha pˇrátelství
a podporu mocného papeže.
Luther prohlášen za “kacíˇre”
Jeho slova se neminula úˇcinkem. Den po Lutherovˇe projevu
pˇredložil císaˇr Karel snˇemu poselství, v nˇemž oznámil své odhod-
[111]
lání pokraˇcovat v politice svých pˇredch˚udc˚u — zachovávat a chránit
kˇrest’anství. Protože Luther odmítl zˇríci se svých “blud˚u”, budou
použita nejpˇrísnˇejší opatˇrení proti nˇemu a proti kacíˇrství, které uˇcil.
“
Prostý mnich, svedený svou vlastní pošetilostí, se postavil proti
kˇrest’anské víˇre. Abych zadržel šíˇrení takové bezbožnosti, obˇetuji
své království, své poklady, své pˇrátele, své tˇelo, svou krev, svou
duši i sv˚uj život. Hodlám propustit Martina Luthera z úˇradu a za-
kázat mu, aby vyvolával v zemi zmatky a nepokoj. Zakroˇcím pak
proti nˇemu a proti jeho pˇrívrženc˚um jako proti zatvrzelým kacíˇr ˚um.
Exkomunikuji je, dám je do klatby, abych je vyhubil. Vyzývám
pˇríslušníky stav˚u, aby jednali jako vˇerní kˇrest’ané.” (D’Aubigné, sv.
