130
Velké drama vˇek˚u
“
Co jsem právˇe ˇrekl, doufám, jasnˇe ukazuje, že jsem peˇclivˇe
promyslel a zvážil nebezpeˇcí, jež mi hrozí. To mi však strach ne-
nahání, naopak, tˇeší mˇe, když vidím, že evangelium je dnes, stejnˇe
jako v dˇrívˇejších dobách, pˇríˇcinou spor˚u a zápas˚u. To je podstata a
údˇel Božího slova. Ježíš Kristus ˇrekl: ‘Nepˇrišel jsem uvést na zemi
[109]
pokoj, ale meˇc.’
Matouš 10,34
.
Boží rozhodnutí jsou podivuhodná
i nahánˇejí hr˚uzu. Stˇrezte se, abyste ve snaze potlaˇcit spory nepro-
následovali svaté Boží slovo, a nepˇrivolali tak na sebe zhoubu v
podobˇe nepˇrekonatelných nástrah a vˇeˇcnou záhubu. . . Mohl bych
uvést mnoho pˇríklad˚u z Božího slova. Mohl bych mluvit o faraó-
nech, o králích Babylónu ˇci Izraele, kteˇrí zmaˇrili sv˚uj život zdánlivˇe
moudrými ˇciny, jimiž se snažili posílit své panství. ‘B˚uh pˇrenáší
hory, než by se kdo nadál.’”
Jób 9,5
. (
D’Aubigné, sv. 7, kap. 8)
Luther mluvil nˇemecky. Když skonˇcil svou ˇreˇc, byl požádán, aby
pˇrednesl totéž latinsky. Aˇckoli se cítil již velice vyˇcerpaný, vyhovˇel
žádosti a pronesl svou ˇreˇc znovu stejnˇe jasnˇe a se stejnou silou jako
poprvé. Boží prozˇretelnost to takto vedla. Myšlení mnoha hodnos-
táˇr˚u bylo totiž tak zatemnˇeno bludem a povˇerami, že pˇri prvním
pˇrednesu nepoznali závažnost Lutherových argument ˚u. Opakování
jim pak umožnilo je lépe pochopit.
Ti, kteˇrí zatvrzele zavírali oˇci pˇred svˇetlem — nemˇeli zájem
nechat se pˇresvˇedˇcit pravdou — byli rozzuˇreni silou Lutherových
slov. Když skonˇcil sv˚uj projev, ˇrekl mu mluvˇcí snˇemu zlostnˇe: “Ne-
odpovˇedˇel jsi na otázku, která ti byla položena. . . Žádá se od tebe,
abys dal jasnou a pˇresnou odpovˇed’. . . Odvoláš, nebo neodvoláš?”
Luther odpovˇedˇel: “Jelikož nejjasnˇejší Veliˇcenstvo a urozené
panstvo žádá ode mne jasnou, prostou a pˇresnou odpovˇed’, dám vám
ji a zní takto: Nemohu podˇrídit svou víru ani papeži ani snˇem˚um,
protože je nad slunce jasné, že se ˇcasto mýlí a navzájem si protiˇreˇcí.
Proto tedy dokud nebudu pˇresvˇedˇcen d˚ukazy z Písma svatého nebo
zdravým rozumem, dokud nebudu pˇresvˇedˇcen tˇemi statˇemi, jež jsem
uvádˇel, a dokud se tím neuvolní mé svˇedomí vázané Božím slovem,
nemohu odvolat a neodvolám, nebot’ se nesluší kˇrest’anu, aby mluvil
proti svému svˇedomí. Zde stojím a nemohu jinak. B˚uh mi pomáhej.
Amen.” (D’Aubigné, sv. 7, kap. 8)
Tento spravedlivý muž stál na pevném základu Božího slova.
Nebeské svˇetlo ozaˇrovalo jeho tváˇr. Všichni mˇeli možnost poznat
