126
Velké drama vˇek˚u
císaˇr, “sv˚uj slib musíme dodržet.” (D’Aubigné, sv. 7, kap. 8) Proto
bylo rozhodnuto, že Luther m˚uže pˇredstoupit pˇred snˇem.
Celé mˇesto chtˇelo vidˇet toho podivuhodného muže, a tak zástup
návštˇevník˚u brzy naplnil pokoje, ve kterých se ubytoval. Luther se
sotva zotavil po své nedávné nemoci a byl unaven putováním, které
trvalo celé dva týdny; musel se také pˇripravit na zítˇrejší závažné
události a k tomu potˇreboval klid a odpoˇcinek. Lidé si však tolik
pˇráli ho spatˇrit, že si mohl dopˇrát jen nˇekolik hodin odpoˇcinku. Pak
už se kolem nˇeho shromáždili zase šlechtici, rytíˇri, knˇeží, mˇešt’ané.
Mezi nimi byli mnozí šlechtici, kteˇrí požadovali na císaˇri nápravu
zloˇrád˚u v církvi a kteˇrí — jak prohlásil Luther — “byli všichni
vysvobozeni mým evangeliem” (Martyn, str. 393). Pˇrátelé, ale i
nepˇrátelé pˇricházeli, aby se podívali na toho stateˇcného mnicha.
Luther je pˇrijímal s neochvˇejným klidem a všem odpovídal moudˇre
a d˚ustojnˇe. Z jeho jednání bylo cítit rozhodnost a odhodlání; z jeho
bledé, vyhublé tváˇre, jež nesla stopy nedávné nemoci a vyˇcerpání,
bylo možné vyˇcíst hˇrejivost a laskavost. Zvláštní velebnost jeho
projevu a opravdovost jeho slov mu dodávala sílu, které nedokázali
[106]
odolat ani jeho nepˇrátelé. Nˇekteˇrí se domnívali, že je naplnˇen Boží
mocí, jiní prohlašovali, jako kdysi farizeové o Kristu: “Je posedlý
d’áblem.”
Následujícího dne byl Luther vyzván, aby se dostavil na snˇem.
Urˇcený císaˇrský úˇredník ho mˇel pˇrivést do sálu. Podaˇrilo se mu to
však jen s velkými obtížemi. Všechny ulice zaplnili diváci — každý
chtˇel vidˇet mnicha, který se odvážil odporovat papežské moci.
Než Luther pˇredstoupil pˇred své soudce, pˇritoˇcil se k nˇemu ještˇe
staˇriˇcký generál, hrdina mnoha bitev, a laskavˇe k nˇemu promluvil:
“
Ubohý mnichu, ubohý mnichu, nyní vstupuješ na vznešenˇejší sta-
novištˇe, než jaké jsem já nebo kterýkoli jiný velitel kdy zaujímal
v nejkrvavˇejší z našich bitev. Je-li však tvá vˇec spravedlivá a máš-
li jistotu, kráˇcej vpˇred v Božím jménu a niˇceho se neboj. B˚uh tˇe
neopustí.” (D’Aubigné, sv. 7, kap. 8)
Pˇred wormským snˇemem
Koneˇcnˇe stál Luther pˇred snˇemem. Císaˇr zasedl na tr ˚un. Kolem
nˇeho stály nejvýznamnˇejší ˇríšské celebrity. Ještˇe nikdy nikdo nestál
pˇred významnˇejším shromáždˇením, aby se odpovídal ze své víry,
