Zde stojím a nemohu jinak
123
Snˇem okamžitˇe ustanovil výbor, který mˇel za úkol pˇripravit se-
znam toho, ˇcím papežství tak tˇežce utlaˇcuje nˇemecký lid. Seznam
obsahoval sto jednu položku a byl císaˇri pˇredložen s žádostí, aby
neprodlenˇe pˇrijal opatˇrení pro nápravu tˇechto zloˇrád˚u. “Jakou ztrátu
kˇrest’anských duší,” stálo v žádosti, “jaké loupení a vydírání má
na svˇedomí pohoršení, jímž je obklopena duchovní hlava kˇrest’an-
stva. Je naší povinností zabránit zkáze a zneuctˇení našeho lidu. Z
toho d˚uvodu vás co nejpokornˇeji — avšak pˇritom co nejnaléhavˇeji
—
žádáme, abyste se postaral o všeobecnou nápravu a zajistil její
uskuteˇcnˇení.” (D’Aubigné, sv. 7, kap. 4)
Nyní ˇclenové snˇemu požadovali, aby se na snˇem dostavil Luther.
Pˇres Aleandrovy prosby, hrozby a protesty k tomu dal císaˇr nakonec
souhlas, a tak byl Luther pozván, aby pˇredstoupil pˇred snˇem. S
pozvánkou obdržel i ochranný list, který mu zajišt’oval návrat na
bezpeˇcné místo. Pozvánku a ochranný list doruˇcil do Wittenberku
posel, který mˇel za úkol doprovodit Luthera do Wormsu.
Lutherovi pˇrátelé byli zdˇešeni — obávali se, že ani na ochranný
list nebude brán zˇretel. Proto Luthera prosili, aby se nevystavoval
nebezpeˇcí života. Luther jim odpovˇedˇel: “Papeženci nechtˇejí, abych
pˇrišel do Wormsu, chtˇejí pouze mé odsouzení a mou smrt. Na tom
nezáleží. Modlete se ne za mne, ale za Boží slovo. . . Kristus mi dá
svého Ducha, abych pˇremohl služebníky bludu. Pohrdám jimi celým
svým životem. Zvítˇezím nad nimi svou smrtí. Budou se ve Wormsu
snažit, aby mˇe pˇrimˇeli odvolat; a já odvolám toto: ˇRekl jsem dˇríve,
že papež je Kristovým zástupcem. Nyní prohlašuji, že je odp˚urcem
našeho Pána a satanovým apoštolem.” (D’Aubigné, sv. 7, kap. 6)
Na nebezpeˇcnou cestu se Luther nevydal sám. Kromˇe císaˇrského
posla ho doprovázeli také tˇri jeho nejvˇernˇejší pˇrátelé. Melanchthon
by také rád šel s nimi; byl srdcem spojen s Lutherem a chtˇel ho
následovat — bude-li to tˇreba — i do vˇezení nebo na smrt. Luther
však jeho prosbu odmítl. Kdyby zahynul, upˇrely by se nadˇeje re-
formace na jeho mladého spolupracovníka. Když se louˇcili, Luther
ˇrekl: “Nevrátím-li se a pošlou-li mˇe moji nepˇrátelé na smrt, uˇc dále
a st ˚uj dále pevnˇe v pravdˇe. Pracuj na mém místˇe. . . Budeš-li ty žít,
[104]
nebude mít moje smrt nijak vážné následky.” (D’Aubigné, sv. 7, kap.
7)
Studenti a wittenberští obˇcané, kteˇrí se shromáždili pˇri Lutherovˇe
odjezdu, byli hluboce dojati. Zástupy lidí, jejichž srdcí se dotklo
evangelium, se louˇcily s Lutherem se slzami v oˇcích.
