Muž, kterého doba potˇrebovala
115
mužové, kteˇrí byli pˇripraveni podpoˇrit jeho úsilí.” (D’Aubigné, sv.
6,
kap. 2)
Právˇe v té dobˇe Luther ˇcetl spisy Jana Husa a zjistil, že velkou
pravdu o ospravedlnˇení z víry, která byla souˇcástí jeho pˇrednášek,
hlásal již tento ˇceský reformátor. Prohlásil: “My všichni, Pavel,
Augustin a já, jsme husité, aniž o tom víme!” . . . “B˚uh jistˇe potrestá
svˇet za to, že pravda, která mu byla hlásána již pˇred sto lety, byla
upálena.” (Wylie, sv. 6, kap. 1)
Ve výzvˇe císaˇri a nˇemecké šlechtˇe k reformˇe kˇrest’anství Luther
o papeži napsal: “Je hrozné sledovat muže, který se sice vydává
za Kristova zástupce, pˇritom si ale klidnˇe žije v pˇrepychu, v jakém
se mu nem˚uže rovnat žádný císaˇr. Podobá se chudému Ježíši nebo
skromnému Petrovi? Tvrdí se o nˇem, že je pánem svˇeta! Kristus,
za jehož námˇestka se vydává, ovšem prohlásil: ‘Mé království není
z tohoto svˇeta.’ M˚uže panství námˇestka pˇrevyšovat panství jeho
pána?” (D’Aubigné, sv. 6, kap. 3)
Univerzitám Luther napsal: “Velice se obávám, že univerzity
se stanou velkými branami do pekla, nebudou-li peˇclivˇe studovat
Písmo svaté a vštˇepovat je do srdcí mladých lidí. Neradím nikomu,
aby dával své dítˇe tam, kde na prvním místˇe není Písmo svaté.
Každá instituce, kde se lidé trvale nezabývají Božím slovem, se
nutnˇe zvrhne.” (D’Aubigné, sv. 6, kap. 3)
Tato výzva se rychle rozšíˇrila po celém Nˇemecku a mˇela obrov-
ský vliv. Celý národ se dostal do varu a zástupy se stavˇely pod prapor
reformace. Lutherovi odp˚urci, kteˇrí hoˇreli touhou po pomstˇe, nalé-
hali na papeže, aby proti nˇemu ráznˇe zakroˇcil. ˇRím vydal naˇrízení,
že jeho uˇcení má být okamžitˇe odmítnuto. Luther a jeho stoupenci
dostali šedesát dn˚u na rozmyšlenou. Jestliže neodvolají, budou z
církve vylouˇceni.
Pro reformaci nadešla nyní rozhodná chvíle. Po staletí nahá-
nˇela hrozba exkomunikace z církve hr˚uzu i mocným panovník˚um
a velké ˇríše se pˇred ní tˇrásly strachem a nejistotou. Na lidi, které
[98]
postihla kletba ˇRíma, pohlíželi ostatní s odporem a hr ˚uzou. Nesmˇeli
se stýkat se svými blízkými, byli postaveni mimo zákon, byli štváni
až k smrti. Luther nebyl slepý, aby nevidˇel, že se nad ním hrozivˇe
stahují mraˇcna. Z˚ustal však pevný a vˇeˇril, že Kristus je jeho oporou
a záštitou. S vírou a odvahou muˇcedníka napsal: “Nevím, co se stane
a ani se o to nestarám. . . At’ už rána padne, kam padne, nebojím se.
