114
Velké drama vˇek˚u
pˇricházející do Wittenberku uctívat ostatky, ale studenti, kteˇrí plnili
univerzitní posluchárny. Lutherovy spisy vzbuzovaly všude nový
zájem o Písmo a na univerzitu ve Wittenberku se hlásili studenti
nejen ze všech ˇcástí Nˇemecka, ale i z jiných zemí. Mladí muži,
když poprvé pˇricházeli k Wittenberku, “zvedali ruce k nebes˚um a
dˇekovali Bohu, že dal zazáˇrit svˇetlu pravdy z tohoto mˇesta — jako
kdysi dávno ze Sióna — a že se odtud svˇetlo šíˇrí do nejvzdálenˇejších
zemí” (D’Aubigné, sv. 4, kap. 10).
Do té doby se Luther jen ˇcásteˇcnˇe vzdal blud˚u, které hlásala
ˇrímská církev. Pˇri porovnávání Písma svatého s papežskými dekrety
a ustanoveními však došel k mnoha pˇrekvapivým zjištˇením. Pˇrí-
ležitostnˇe k tomu poznamenal: “Právˇe ˇctu papežova naˇrízení a . . .
nevím, je-li papež sám antikrist nebo jeho apoštol, tak velice je v
nich Kristus zkreslován a kˇrižován.” (D’Aubigné, sv. 5, kap. 1) V té
dobˇe byl však Luther stále ještˇe stoupencem ˇrímské církve a ani v
nejmenším ho nenapadlo, že by se od ní mohl nˇekdy odlouˇcit.
[97]
Šíˇrení Lutherova uˇcení
Lutherovy spisy a jeho uˇcení postupnˇe pronikly do všech kˇres-
t’anských zemí. Jeho vliv se rozšíˇril do Švýcarska a Holandska, opisy
jeho prací se dostaly do Francie a Španˇelska; v Anglii bylo jeho
uˇcení pˇrijato jako slovo života; pravda se rozšíˇrila také do Belgie a
Itálie. Tisíce lidí jako by se probudily ze smrtelné strnulosti k radosti
a nadˇeji života víry.
ˇRím byl stále podráždˇenˇejší Lutherovými útoky. Nˇekteˇrí jeho
fanatiˇctí odp˚urci, a byli mezi nimi i doktoˇri katolických univerzit,
prohlašovali, že ten, kdo zabije tohoto vzpurného mnicha, nebude
mít hˇrích. Jednou pˇristoupil k Lutherovi neznámý muž, který pod
svrchníkem ukrýval pistoli, a ptal se ho, proˇc jde tak sám. “Jsem
v Božích rukou,” odpovˇedˇel Luther. “B˚uh je má síla a m˚uj štít. Co
mi m˚uže udˇelat ˇclovˇek?” (D’Aubigné, sv. 6, kap. 2) Když neznámý
uslyšel tato slova, zbledl a utekl, jako kdyby se právˇe setkal s andˇe-
lem.
ˇRím se snažil Luthera zniˇcit, B˚uh ho však chránil. Jeho uˇcení
znˇelo všude — “v chatrˇcích i v klášterech, . . . v zámcích šlechtic˚u,
na univerzitách i v královských palácích, a všude se našli ušlechtilí
