Muž, kterého doba potˇrebovala
113
stráží projel bez problém˚u. Jakmile se bezpeˇcnˇe dostali z mˇesta,
zrychlili uprchlíci jízdu a dˇríve než se papež˚uv vyslanec dozvˇedˇel o
Lutherovˇe odjezdu, byl již mimo dosah pronásledovatel ˚u. Satan a
jeho náhonˇcí byli poraženi. Ten, o kterém si mysleli, že je v jejich
moci, jim unikl jako pták z klece.
[96]
Papežský legát byl vzteky bez sebe, když se dovˇedˇel, že Luther
utekl. Oˇcekával, že se mu dostane ˇrádné pocty za moudrost a roz-
hodnost, s jakou jednal s tímto “rušitelem” církve. Jeho nadˇeje však
vzaly za své. Sv˚uj hnˇev si vylil v dopisu saskému kurfiˇrtu Fridri-
chovi, ve kterém si na Luthera stˇežoval a žádal, aby ho poslal do
ˇRíma nebo ho vypovˇedˇel ze Saska.
Na svou obhajobu Luther žádal, aby mu papežský legát nebo i
sám papež dokázali jeho bludy z Písma. Slavnostnˇe se zavázal, že
své uˇcení odvolá, když mu pˇredloží d˚ukazy, že je v rozporu s Božím
slovem. Vyslovil také vdˇeˇcnost Bohu za to, že byl uznán za hodného
trpˇet za svatou vˇec.
Do té doby toho kurfiˇrt o reformaˇcním uˇcení moc nevˇedˇel. Ote-
vˇrenost, síla a jasnost Lutherových myšlenek však na nˇej hluboce
zap˚usobila. Fridrich se rozhodl, že bude Luthera chránit, dokud se
neprokáže, že se mýlí. Na vyslancovu žádost odpovˇedˇel dopisem,
v nˇemž napsal: “Mˇelo by vám staˇcit, že k vám dr. Martin Luther
pˇrijel do Augsburku. Neˇcekali jsme, že po nˇem budete požadovat
‘
odvolání’, aniž ho pˇresvˇedˇcíte o jeho bludech. Žádný z uˇcenc˚u
našeho knížectví mi neoznámil, že Lutherovo uˇcení je bezbožné,
protikˇrest’anské nebo kacíˇrské.” (D’Aubigné, sv. 4, kap. 10) Kurfiˇrt
odmítl poslat Luthera do ˇRíma nebo ho vypovˇedˇet ze své zemˇe.
Uvˇedomoval si, že ve spoleˇcnosti nastal všeobecný mravní úpa-
dek a že je potˇrebné provést zásadní reformu. Nebylo by tˇreba
podnikat složitá a nákladná opatˇrení k omezení zloˇcinnosti, kdyby
lidé uznali Boží požadavky a pˇríkazy osvíceného svˇedomí a ˇrídili
se jimi. Vˇedˇel, že Lutherova ˇcinnost sleduje tento cíl, a vlastnˇe ho
tˇešilo, že se její vliv zaˇcíná projevovat v církvi.
Vˇedˇel také, že jako univerzitní profesor je Luther mimoˇrádnˇe
úspˇešný. Ode dne, kdy Luther pˇribil své ˇclánky na dveˇre zámeckého
kostela, uplynul sice pouhý rok, za tu dobu však viditelnˇe poklesl po-
ˇcet poutník˚u, kteˇrí navštˇevovali tento kostel o svátku Všech svatých.
ˇRím tak byl pˇripraven o ctitele a o jejich dary. Jejich místo však
zaujali jiní lidé, kteˇrí pˇricházeli do Wittenberku. Nebyli to poutníci,
