112
Velké drama vˇek˚u
Pˇri další rozmluvˇe pˇredložil Luther struˇcný, jasný a pˇresvˇedˇcivý
výklad svých názor˚u, jenž se opíral o ˇradu citát ˚u z Písma. Pˇreˇcetl
listinu nahlas a odevzdal ji kardinálovi. Ten ji však s opovržením
odhodil a prohlásil, že je to jen spousta prázdných slov a bezvý-
znamných citát ˚u. To Luthera pobouˇrilo; rozhodl se, že se “utká” se
zpupným prelátem na jeho vlastní p˚udˇe. V disputaci o tradici a uˇcení
církve pak jeho výroky zcela vyvrátil.
Když vyslanec poznal, že Lutherovy d˚ukazy jsou nenapadnu-
telné, pˇrestal se ovládat a vztekle se rozkˇriˇcel: “Odvolej, nebo tˇe
pošlu do ˇRíma pˇred soudce, kteˇrí jsou pˇríslušní rozhodnout o tvé
vˇeci. Exkomunikují z církve tebe a všechny tvé pˇrívržence i každého,
kdo by se tˇe chtˇel zastat. Odvolej, nebo se už nevracej!” (D’Aubigné,
sv. 4, kap. 8)
Luther se svými pˇráteli okamžitˇe odešel, a tím dal jasnˇe najevo,
že z jeho strany nelze s “odvoláním” poˇcítat. Situace se vyvinula
jinak, než kardinál zamýšlel. Namlouval si, že Luthera dokáže za-
strašit násilím, a pˇrinutí ho tak k poslušnosti. Když potom z˚ustal
sám se svými pomocníky, díval se z jednoho na druhého a cítil, že
tenhle nezdar ho poˇrádnˇe vyvedl z míry.
Lutherovo úsilí pˇri jednání s papežovým vyslancem pˇrineslo
dobré plody. Jednání se úˇcastnilo mnoho lidí, a ti mˇeli pˇríležitost
porovnat oba muže a udˇelat si úsudek o duchu, který projevovali, o
síle a pravdivosti jejich argument ˚u. Jak pronikavˇe se lišili. Hlasatel
reformace — prostý, skromný, avšak pevný — tu stál v Boží síle a
mˇel na své stranˇe pravdu. Zástupce papeže, domýšlivý, panovaˇcný,
ukvapený, nepˇredložil jediný d˚ukaz z Písma, jenom volal: “Odvolej,
nebo budeš poslán do ˇRíma a trest tˇe nemine.”
Pˇrestože Luther mˇel ochranný císaˇrský list, jeho odp˚urci usilovnˇe
pˇremýšleli, jak by ho mohli zatknout a uvˇeznit. Pˇrátelé na nˇej nalé-
hali, aby se okamžitˇe vrátil do Wittenberku, protože jeho další pobyt
v Augsburku je už zbyteˇcný, a aby zámˇer odejít co nejpeˇclivˇeji utajil.
Luther jejich rady uposlechl a odjel z Augsburku pˇred svítáním na
koni, pouze v doprovodu stráže, kterou mu dal na cestu mˇestský
úˇrad. Tížily ho obavy, když tajnˇe projíždˇel temnými a tichými uli-
cemi mˇesta, vždyt’ jeho nepˇrátelé ho stále sledovali a pˇripravovali
mu záhubu. Podaˇrí se uniknout nástrahám, které na nˇeho nachystali?
Byly to pro nˇej chvíle úzkosti a opravdových modliteb. Dorazil k
malé brance v mˇestské hradbˇe. Branka se otevˇrela a Luther i se svou
