Muž, kterého doba potˇrebovala
111
Luther s sebou nemˇel ochranný list, aˇckoli ho pˇrátelé prosili,
aby se bez nˇej pˇred vyslancem ani neukazoval; sami pak o tento
list císaˇre požádali. Papežský legát chtˇel pˇrimˇet Luthera, bude-li to
aspoˇn trochu možné, aby odvolal; pokud by se to nepodaˇrilo, chtˇel
ho dát dopravit do ˇRíma, kde by pak s ním naložili stejnˇe jako s
Husem a Jeronýmem. Proto se prostˇrednictvím svých agent ˚u snažil
Luthera navést k tomu, aby ho navštívil bez ochranného listu a svˇeˇril
se jeho milosrdenství. To však Luther ráznˇe odmítl. Teprve když
obdržel listinu, která mu zaruˇcovala císaˇrovu ochranu, vydal se za
papežským legátem.
Pˇred soudem v Augsburku
Zástupci papeže mˇeli v úmyslu jednat nejdˇríve laskavˇe — chtˇeli
si tím Luthera získat. Vyslanec proto pro rozhovor s Lutherem zvolil
pˇrátelský tón. Požadoval, aby se Luther bez výhrad podrobil auto-
ritˇe církve a aby odvolal všechny své ˇclánky bez dokazování nebo
vysvˇetlování. Nesprávnˇe však odhadl Lutherovu povahu. Luther
ve své odpovˇedi vyjádˇril sice úctu k církvi, svou touhu po pravdˇe,
svou ochotu odpovˇedˇet na všechny námitky proti svému uˇcení i
ochotu pˇredložit své nauky k posouzení pˇredním univerzitám, sou-
ˇcasnˇe však vyslovil nesouhlas s kardinálovým požadavkem, aby své
názory odvolal, aniž by byl nejdˇríve usvˇedˇcen z bludu.
Jedinou odpovˇedí na to bylo: “Odvolej, odvolej.” Luther dokázal,
že jeho stanovisko vychází z Písma, a pevnˇe prohlásil, že se nem˚uže
zˇríci pravdy.
Vyslanec, který nebyl s to vyvrátit Lutherovy d˚ukazy, ho zahrnul
záplavou výtek a posmˇešk˚u, jež prokládal tradiˇcními citáty a výroky
Otc˚u; Luthera pˇritom v˚ubec nepustil ke slovu. Luther si uvˇedomil,
že další rozmluva je zbyteˇcná, a snažil se získat od vyslance souhlas
s možností podat písemnou odpovˇed’. Po jistém otálení mu vyslanec
vyhovˇel. “Uˇcinil jsem tak,” napsal Luther pˇríteli, “protože je to pro
[95]
mne jako utlaˇceného dvojnásob výhodné. Za prvé, co je psáno, lze
pˇredložit k posouzení druhým, a za druhé, mám lepší možnost zap˚u-
sobit na rozvahu nebo dokonce na svˇedomí nadutého a žvanivého
despoty, který by jinak zásluhou svého panovaˇcného jazyka vyhrál.”
(
Martyn, Život Luther ˚uv a jeho doba, str. 271.272)
