Muž, kterého doba potˇrebovala
101
když ˇcetl slova života. Každou chvíli se pˇritom zastavil a ˇríkal si:
“
Kéž by B˚uh dal, abych takovou knihu taky mohl mít.” (D’Aubigné,
sv. 2, kap. 2) Po jeho boku stáli nebeští andˇelé a paprsky svˇetla od
Božího tr˚unu mu odhalovaly poklady pravdy. Vždy se bál urazit
Boha, ted’ se ho ale zmocnilo nebývale hluboké pˇresvˇedˇcení o tom,
jak je hˇríšný.
Opravdová touha po osvobození od hˇríchu a po míru s Bohem ho
nakonec pˇrivedla k tomu, že vstoupil do kláštera a stal se mnichem.
[86]
Tam od nˇej vyžadovali, aby vykonával nejhrubší práce a žebral po
domech. Luther byl právˇe ve vˇeku, kdy ˇclovˇek nejvíce touží po úctˇe
a uznání, a tyto ponižující úkony hluboce zasahovaly jeho cítˇení.
Trpˇelivˇe však snášel pokoˇrování, protože se domníval se, že za své
hˇríchy musí trpˇet.
Každou volnou chvilku, která mu zbyla po splnˇení všech denních
povinností, vˇenoval studiu, ukrajoval si z ˇcasu vyhrazeného spánku,
ale i z doby vyˇclenˇené pro skrovnou stravu. Ze všeho nejradˇeji
studoval Boží slovo. Našel Bibli pˇrikovanou ˇretˇezem ke klášterní zdi
a ˇcasto se k ní obracel. ˇCím více sílilo jeho pˇresvˇedˇcení o tom, jak je
hˇríšný, tím více se snažil vlastními skutky získat odpuštˇení a pokoj.
Vedl velice pˇrísný život. Pomocí post ˚u, noˇcních bdˇení a biˇcování
se snažil potlaˇcit své pˇrirozené žádosti, kterých ho mnišský život
nezbavil. Nezastavil se pˇred žádnou obˇetí, která by mu dopomohla
k takové ˇcistotˇe srdce, aby se mohl postavit bez obav pˇred Boha.
Pozdˇeji ˇríkával: “Byl jsem opravdu zbožným mnichem a zachovával
jsem pravidla svého ˇrádu pˇrísnˇeji, než mohu vylíˇcit. M˚uže-li se
mnich dostat do nebe díky svým mnišským skutk˚um, pak bych na
to mˇel jistˇe nárok. . . Kdyby to bylo pokraˇcovalo dále, urˇcitˇe bych
si umrtvováním pˇrivodil smrt.” (D’Aubigné, sv. 2, kap. 4) Bolestivé
umrtvování mˇelo za následek, že zeslábl a upadal do mdlob; toho se
pak už nikdy zcela nezbavil. Pˇresto, že se snažil ze všech sil, jeho
nitro nenacházelo pokoj. Nakonec se dostal až na pokraj zoufalství.
Když se už Lutherovi zdálo, že je všechno ztraceno, poslal mu
B˚uh pˇrítele a pomocníka. Byl to zbožný Staupitz. Otevˇrel Lutherovi
Boží slovo a vedl ho, aby pˇrestal myslet na sebe a hloubat o vˇeˇcném
trestu za pˇrestoupení Božího zákona a aby hledˇel na Ježíše Krista,
svého Spasitele, který odpouští hˇríchy. “Netrap se nad svými hˇríchy,
ale radˇeji se vrhni do náruˇce Vykupitele. Doufej v nˇeho, ve spravedl-
nost jeho života, ve výkupnou moc jeho smrti. . . Poslouchej Božího
