100
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Ve škole, kam ho rodiˇce poslali už v raném mládí, jednali s
      
      
        Lutherem drsnˇe až krutˇe. Doma mˇeli takovou nouzi, že když zaˇcal
      
      
        chodit do školy v jiném mˇestˇe, musel si vydˇelávat na stravu zpˇevem
      
      
        po domech. ˇCasto pˇritom trpˇel hladem. Tehdejší ponuré a povˇerami
      
      
        prostoupené náboženské pˇredstavy mu nahánˇely strach. Chodil spát
      
      
        utrápený, bál se temné budoucnosti a tˇrásl se hr ˚uzou pˇri pomyšlení
      
      
        na Boha, kterého znal spíše jako pˇrísného, neúprosného soudce a
      
      
        krutého tyrana než jako laskavého nebeského Otce.
      
      
        I za tak nepˇríznivých okolností usiloval Luther o vysokou mravní
      
      
        a rozumovou úroveˇn. Dychtil po vˇedˇení. Jeho vážná a praktická po-
      
      
        vaha ho vedla k tomu, že toužil spíše po vˇecech trvalých a užiteˇcných
      
      
        než po nˇeˇcem okázalém a povrchním.
      
      
        Luther na univerzitˇe a v klášteˇre
      
      
        Když v osmnácti letech nastoupil na univerzitu v Erfurtu, bylo
      
      
        jeho postavení pˇríznivˇejší a jeho vyhlídky lepší než v pˇredchozích
      
      
        letech. Jeho rodiˇce se šetrností a úsilím dopracovali k urˇcitému ma-
      
      
        jetku a mohli ho hmotnˇe podporovat. Vliv jeho rozumných pˇrátel
      
      
        ponˇekud potlaˇcil neblahé úˇcinky jeho dˇrívˇejší výchovy. Studoval
      
      
        knihy nejlepších spisovatel ˚u, pilnˇe shromažd’oval jejich nejzávaž-
      
      
        nˇejší myšlenky a osvojoval si moudrost moudrých. Navzdory pˇrísné
      
      
        výchovˇe prvních uˇcitel ˚u se u nˇeho záhy projevily známky nadání a
      
      
        za pˇríznivých okolností se jeho mysl rychle rozvíjela. Dobrá pamˇet’,
      
      
        živá pˇredstavivost, bystrý úsudek a neúnavná píle ho záhy vynesly na
      
      
        první místo mezi spolužáky. Duševní kázeˇn zlepšovala jeho bystrost
      
      
        a vnímavost. Byla to pˇríprava pro zápasy, které ho v životˇe ˇcekaly.
      
      
        Luther mˇel v srdci úctu k Bohu, a proto z˚ustal vytrvalý ve svých
      
      
        zámˇerech. Trvale si také uvˇedomoval svou závislost na Boží pomoci
      
      
        a nikdy nezapomnˇel zaˇcít den modlitbou. ˇCasto prosil o radu a
      
      
        vedení; ˇríkával: “Upˇrímná modlitba je tou lepší polovinou studia.”
      
      
        (
      
      
        D’Aubigné, Dˇejiny reformace XVI. století, sv. 2, kap. 2)
      
      
        Když jednou prohlížel knihy v univerzitní knihovnˇe, objevil latin-
      
      
        skou Bibli. Takovou knihu pˇredtím nikdy nevidˇel; netušil, že v˚ubec
      
      
        existuje. Slýchával ˇcásti z evangelií a epištol, které byly pˇredˇcítány
      
      
        pˇri bohoslužbách, a domníval se, že je to celá Bible. Nyní mˇel po-
      
      
        prvé v rukou celé Boží slovo. Se smíšenými pocity posvátné úcty a
      
      
        úžasu listoval jejími stránkami. Zrychlil se mu tep a srdce mu bušilo,