7.
      
      
        kapitola — Muž, kterého doba potˇrebovala
      
      
        Martin Luther zaujímá pˇrední postavení mezi tˇemi, kteˇrí byli
      
      
        povoláni, aby vyvedli církev ze tmy stˇredovˇekého papežství do svˇetla
      
      
        ˇcistší víry. Luther byl horlivý, nadšený a zanícený, bál se jedinˇe
      
      
        Boha a jako jediný základ pro víru uznával Písmo svaté. Byl to muž,
      
      
        kterého jeho doba potˇrebovala. Jeho prostˇrednictvím B˚uh vykonal
      
      
        veliké dílo pro obnovu církve a šíˇrení pravdy ve svˇetˇe.
      
      
        Podobnˇe jako první hlasatelé evangelia také Luther vyšel z
      
      
        chudých pomˇer ˚u. Dˇetství prožil ve skromné rodinˇe nˇemeckého ven-
      
      
        kovana; jeho otec prací v dolech vydˇelával peníze na jeho výchovu
      
      
        —
      
      
        chtˇel mít ze svého syna právníka. B˚uh však s ním mˇel jiné zámˇery:
      
      
        Luther se mˇel stát stavitelem “velkého chrámu”, který byl budován
      
      
        postupnˇe v pr ˚ubˇehu mnoha staletí. B˚uh pˇripravoval Luthera pro jeho
      
      
        d˚uležité životní poslání ve škole nesnází, odˇríkání a pˇrísné káznˇe.
      
      
        Luther ˚uv otec byl muž energický a rozhodný, mˇel pevné zásady
      
      
        a potrpˇel si na ˇcestnost a otevˇrenost. Mˇel správný smysl pro po-
      
      
        vinnosti — plnil je bez ohledu na možné následky. Díky zdravému
      
      
        selskému rozumu záhy pochopil, že mnišským ˇrád˚um není co d˚u-
      
      
        vˇeˇrovat. Nesl proto s velkou nelibostí, když Martin Luther bez jeho
      
      
        svolení vstoupil do kláštera. Trvalo dva roky, než se se synem znovu
      
      
        smíˇril, ale ani pak sv˚uj názor nezmˇenil.
      
      
        Lutherovi rodiˇce vˇenovali výchovˇe a vzdˇelání svých dˇetí velkou
      
      
        pozornost. Snažili se jim poskytnout poznání Boha a vštípit jim
      
      
        kˇrest’anské ctnosti. Syn ˇcasto slyšel, jak se jeho otec modlí, aby si
      
      
        dˇeti vštípily do pamˇeti Hospodinovo jméno a jednoho dne mohly
      
      
        pˇrispˇet k rozšíˇrení Boží pravdy. Rodiˇce využívali každou pˇríležitost,
      
      
        kterou jim život plný tvrdé práce mohl poskytnout, aby pˇrispˇeli ke
      
      
        zvýšení mravní úrovnˇe a k rozvoji rozumových schopností svých
      
      
        dˇetí. Opravdovˇe a vytrvale se snažili pˇripravit své dˇeti pro zbožný
      
      
        a užiteˇcný život. Byli d˚uslední a neoblomní, a jejich výchova byla
      
      
        nˇekdy až pˇríliš pˇrísná. Ale syn sám, i když si uvˇedomoval, že v
      
      
        [85]
      
      
        nˇekterých vˇecech chybovali, nacházel v této pˇrísné výchovˇe více
      
      
        kladných než záporných stránek.
      
      
        99