94
Velké drama vˇek˚u
“
Písmo svaté!” zvolal jeden z tˇech, kteˇrí ho pˇrišli pˇresvˇedˇcovat.
“
Což se dá všechno dokázat z Písma? Kdo mu m˚uže porozumˇet,
dokud je církev nevyloží?”
Jeroným odpovˇedˇel: “Zaslouží si lidské tradice, abychom jim
vˇeˇrili více než evangeliu našeho Spasitele? Apoštol Pavel nevybízel
ty, jimž psal, aby poslouchali výmysly lidí, ale vyzval je: Zkoumejte
Písmo.”
“
Jsi kacíˇr!” odpovˇedˇel mu jeho protivník. “Mrzí mˇe, že jsem se
s tebou v˚ubec tak dlouho pˇrel. Vidím, že tˇe ovládá d’ábel.” (Wylie,
sv. 3, kap. 10)
Brzy nato byl nad Jeronýmem vynesen rozsudek. Vyvedli ho na
totéž místo, na nˇemž skonˇcil sv˚uj život Jan Hus. Cestou si zpíval a z
jeho tváˇre bylo možné vyˇcíst radost a pokoj. Sv˚uj pohled soustˇredil
na Krista; myšlenky na smrt ho už nestrašily. Když se kat chystal
zapálit hranici, stoupl si za nˇeho, Jeroným však na nˇej zavolal: “Jen
pˇristup smˇele pˇrede mne a zapal oheˇn pˇred mým zrakem. Kdybych
se tˇrásl strachy, v˚ubec bych tady nebyl.”
Poslední slova, která pronesl, když už kolem nˇeho šlehaly pla-
meny, byla modlitba: “Pane, Všemohoucí Otˇce, slituj se nade mnou
a odpust’ mi mé hˇríchy, nebot’ ty víš, že jsem vždy miloval tvou
pravdu.” (Bonnechose, sv. 2, str. 168) Pak už jeho hlas pˇrestal znít,
ale jeho rty se dále pohybovaly jakoby v modlitbˇe. Když oheˇn doko-
nal své dílo, sebrali popel i se zemí a tak jako v pˇrípadˇe Jana Husa
jej vhodili do Rýna.
Tak zemˇreli vˇerní šiˇritelé “svˇetla”. Ovšem pravda, kterou hlásali,
stejnˇe jako pˇríklad jejich hrdinství nemohly zaniknout. Tak jako je
nemožné obrátit slunce na jeho dráze, stejnˇe nebylo možné zabránit
pˇríchodu “dne”, který právˇe tehdy vzcházel pro svˇet.
Husitské hnutí
Upálení Jana Husa vyvolalo v ˇCechách rozhoˇrˇcení a odpor. Celý
národ cítil, že se Hus stal obˇetí zrady knˇeží a podlosti císaˇre. Pova-
žovali ho za vˇerného uˇcitele pravdy, a koncil, který Husa odsoudil
k smrti, obvi ˇnovali z vraždy. Husovo uˇcení vzbuzovalo nyní více
[81]
pozornosti než kdykoli pˇredtím. Pˇrestože na základˇe papežského
výnosu mˇely být Viklefovy spisy spáleny, podaˇrilo se je zˇcásti za-
chránit. Lidé je nyní vytahovali z úkryt ˚u a zkoumali je spolu s Biblí
