60
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Alpách. Tito mladí lidé byli vystaveni pokušení, vidˇeli r ˚uzné neˇresti,
      
      
        setkali se se lstivými satanovými pomocníky, kteˇrí je svádˇeli nej-
      
      
        nebezpeˇcnˇejšími klamy a nejrafinovanˇejšími bludy. Díky výchovˇe,
      
      
        kterou dostali v dˇetství, však na to byli dobˇre pˇripraveni.
      
      
        Ve školách, do nichž pˇricházeli, si nesmˇeli udˇelat z nikoho d˚uvˇer-
      
      
        níka. Odˇev mˇeli upravený tak, aby v nˇem mohli ukrýt sv˚uj nejvˇetší
      
      
        poklad — vzácné opisy Písma. Tyto rukopisy, výsledky usilovné
      
      
        práce trvající ˇradu mˇesíc˚u, ba rok˚u, nosili stále u sebe, aniž vzbudili
      
      
        podezˇrení. Opatrnˇe svˇeˇrovali ˇcásti tˇechto opis˚u lidem, o kterých se
      
      
        domnívali, že jsou ochotni pˇrijmout pravdu. Už na klínˇe svých matek
      
      
        byli mladí valdenští vychováváni k tomuto cíli; sv˚uj úkol pochopili a
      
      
        vˇernˇe plnili: ve vzdˇelávacích ústavech získávali stoupence pravé víry
      
      
        a ˇcasto se stalo, že se její zásady rozšíˇrily po celé škole. Stoupenc˚um
      
      
        papežství se pˇritom ani po nejpeˇclivˇejším pátrání nepodaˇrilo zjistit,
      
      
        odkud takzvané “zhoubné kacíˇrství” pochází.
      
      
        Misie valdenských
      
      
        Krist ˚uv duch je duch misijní. Prvním pˇráním obráceného srdce je
      
      
        pˇrivést jiné lidi ke Spasiteli. To byl postoj valdenských kˇrest’an˚u. Cí-
      
      
        tili, že B˚uh od nich žádá více, než aby pouze uchovali ˇcistou pravdu
      
      
        ve svých sborech; pochopili svou odpovˇednost za šíˇrení svˇetla mezi
      
      
        lidmi, kteˇrí žijí ve tmˇe. Mocí Božího slova se snažili zlomit jho,
      
      
        které na nˇe uvalil ˇRím. Valdenští kazatelé byli vychováváni k mi-
      
      
        sijní práci. Od každého, kdo se chtˇel stát kazatelem, se oˇcekávalo,
      
      
        že nejdˇríve získá zkušenosti jako evangelista. Každý musel sloužit
      
      
        tˇri roky jako misionáˇr, než se mohl ujmout práce ve sboru doma.
      
      
        Misijní služba vyžadovala sebezapˇrení a obˇeti. Byla to vhodná pˇrí-
      
      
        prava pro kazatelskou práci v dobˇe, kdy každý ˇclovˇek bude vystaven
      
      
        zkouškám. Mladí lidé, kteˇrí byli vysvˇeceni k duchovenské službˇe,
      
      
        nemˇeli pˇred sebou vyhlídky na pozemské bohatství nebo slávu. V
      
      
        [51]
      
      
        životˇe je ˇcekala tˇežká práce a nejr˚uznˇejší nebezpeˇcí — snad i údˇel
      
      
        muˇcedník˚u. Valdenští misionáˇri chodili vždy ve dvojicích, tak jako
      
      
        Pán Ježíš vyslal své uˇcedníky. S každým mladým mužem obvykle
      
      
        odcházel starší a zkušenˇejší pracovník, který ho vedl a odpovídal za
      
      
        jeho další rozvoj. Od mladého pracovníka se oˇcekávalo, že se bude
      
      
        ˇrídit pokyny staršího. Tito spolupracovníci nebyli stále jen spolu;