Dodatky
569
otisk rozsudku inkvizice z 28. 2. 1484, k nˇemuž byla pˇripojena
[459]
nadšená óda na upalování kacíˇr˚u jako na spásné zaˇrízení z pera
kapucínského pátera: “Ó, vy požehnané plameny hranice, skrze nˇež
zahubením zcela malého poˇctu zavržených lidí byly stovky a tisíce
duší vytrženy z tlamy bludu a vˇeˇcného zatracení!”
Dodatek ˇc.36 Církevní tradice
Katolická církev, reprezentovaná postavou “pontifex maximus”,
urˇcuje, co je pravda, rozhoduje, v co se má vˇeˇrit a osobuje si pˇri-
tom nejen neomylnost, nýbrž nemožnost omylu! Tradice církve je
prvním zdrojem pravdy. Proti reformátorské zásadˇe “sola scriptura”
—
pouze Písmo — postavil tridentský koncil (koncil v Tridentu
1545—1563)
zásadu “Písmo svaté a apoštolská tradice”, k níž se
poˇcítá také tradice církve. V ˇcláncích tohoto koncilu ˇcteme: “Uzná-
vám apoštolskou a církevní tradici a ostatní obyˇceje a ˇclánky této
církve.” “Rovnˇež uznávám Písmo svaté v tom smyslu, v nˇemž je
uznává svatá matka církev, jejíž vˇecí je posoudit pravý smysl a vý-
klad Písma svatého; nikdy je nebudu chápat a vykládat jinak než
podle jednomyslného pojetí otc˚u.”
Podle tohoto znˇení je církevní tradice vykladaˇcem Písma svatého.
ˇCemu se má vˇeˇrit a jak se mají vykládat jednotlivé texty, o tom
rozhoduje katolická církev. Osobní pojetí jednotlivých katolík˚u se
má pˇrizp˚usobit tomuto rozhodnutí, i kdyby se vyznaˇcovalo lepším
poznáním. Pˇri rozporu mezi Biblí a tradicí dává se podle stavu vˇecí
vždy pˇrednost tradici.
Osobováním si práva rozhodovat co je pravda a co ne, se kato-
lická církev absolutizovala. Tím už nestojí pod evangeliem, nýbrž
vládne nad evangeliem a ˇrídí je. Tím se ovšem katolická církev
vzdálila základ˚um evangelia a postavila se sama na místo pravdy.
Všechna vyjádˇrení ukazují, že katolická církev není ochotna vzdát
se v otázkách pravdy svého domnˇelého nároku na výluˇcnost.
Dodatek ˇc.37 Etiopská církev a sobota
Až do pomˇernˇe nedávné doby zachovávala koptská církev v Eti-
opii jako sedmý den sobotu. Vedle toho zachovávali Etiopané rovnˇež
nedˇeli, první den týdne, po celou dobu, co existují jako kˇrest’anský
