568
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Dodatek ˇc.33 Trojnásobné poselství
      
      
        Zjevení 14,6.7
      
      
        popisuje obsah prvního andˇelského poselství.
      
      
        Pak prorok ˇríká: “Jiný, druhý andˇel následoval a volal: Padl, padl
      
      
        veliký Babylón. . . Jiný, tˇretí andˇel následoval.” Zde použité slovo
      
      
        “
      
      
        následoval” znamená “šel za ním,” “provázel”. (Viz Henry George
      
      
        Little a Robert Scott, Greek English Lexicon, Oxford 1940) Také to
      
      
        znamená “doprovázel”. (Viz George Abbot-Smith A Manual Greek
      
      
        Lexikon of the New Testament, Edinburgh 1950) Jde o totéž slovo,
      
      
        které bylo použito u Marka: “Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel
      
      
        za ním a tlaˇcil se na nˇej.”
      
      
        Marek 5,24
      
      
        .
      
      
        Je také použito, když se
      
      
        jedná o sto ˇctyˇriaˇctyˇricet tisíc vykoupených ve
      
      
        Zjevení 14,4
      
      
        ,
      
      
        kde se
      
      
        uvádí: “Ti následují Beránka, kamkoli jde.” Z obou citát ˚u je zˇrejmé,
      
      
        že jejich smysl je “jít spolu”, “ve spoleˇcnosti nˇekoho”. Tak v
      
      
        1.
      
      
        Korintským 10,4
      
      
        ,
      
      
        kde ˇcteme o Izraelcích, že “pili z duchovní skály,
      
      
        která je doprovázela”, je slovo “doprovázela” pˇreloženo z téhož
      
      
        ˇreckého slova a v poznámce uvedeno “šla s nimi”. Z toho je zˇrejmé,
      
      
        že v textu
      
      
        Zjevení 14,8
      
      
        nejde o to, že druhý a tˇretí andˇel následoval
      
      
        prvního v ˇcasové posloupnosti, nýbrž že šli s ním. Tˇri poselství jsou
      
      
        jedno trojnásobné poselství. Jsou tˇri, jen pokud jde o jejich vznik.
      
      
        Bˇehem hlásání však splývají v jedno a jsou neoddˇelitelné.
      
      
        Dodatek ˇc.34 Nadvláda ˇrímských biskup ˚u
      
      
        Hlavní okolnosti, jež vedly k uchopení nadvlády ˇrímskými bis-
      
      
        kupy, viz Robert Francis kardinál Bellarmine, Power of the Popes in
      
      
        Temporal Affairs; Henry Edward kardinál Manning, The Temporal
      
      
        Power of the Vicar of Jesus Christ, Londýn 1862; James kardinál
      
      
        Gibbons, Faith of Our Fathers, Baltimore 1917. Z protestantských
      
      
        autor ˚u viz Trevor Gervase Jalland, The Church and the Papacy, Lon-
      
      
        dýn 1944 a Richard Frederick Littledale, Petrine Claims, Londýn
      
      
        1899;
      
      
        James T. Shorwell a Louise Ropes Loomis, The See of Peter,
      
      
        New York 1927; Christopher B. Coleman, The Treatise of Lorenzo
      
      
        Valla on the Donation of Constantine, New York 1914.
      
      
        Dodatek ˇc.35 Mocenská opatˇrení ˇrímské církve
      
      
        Ještˇe v 19. století se v katolickém tisku objevují kladná vyjádˇrení
      
      
        o inkvizici. ˇCasopis Analecta Ecclesiastica uveˇrejnil v roce 1895