Dodatky
      
      
        559
      
      
        svému Stvoˇriteli a jeho zástupci. Musím se dát vést, nechat se hníst
      
      
        jako kus vosku, musím se chovat jako mrtvý bez v˚ule a názoru, jako
      
      
        malý krucifix, který se dá bez obtíží pˇremíst’ovat z jednoho místa
      
      
        na druhé, jako h˚ul v rukou starce, který mˇe postaví, kam chce a kde
      
      
        mˇe m˚uže nejlépe potˇrebovat. Musím být stále po ruce, aby mne ˇrád
      
      
        mohl použít, a to zp˚usobem, jenž pokládá za vhodný. . . ”
      
      
        K bezpodmíneˇcné poslušnosti nabádal své ˇrádové bratry (fran-
      
      
        tiškány) také František z Assisi. Od nˇeho pochází vˇeta, že mnich se
      
      
        musí pokládat “za mrtvolu, která skrze Ducha Božího pˇrijímá duši a
      
      
        život, když poslušnˇe pˇrijímá v˚uli Boží.” (René Fülöp-Miller, Macht
      
      
        und Geheimnis der Jesuiten, 1947)
      
      
        O p˚uvodu, zásadách a cílech Tovaryšstva Ježíšova pojednává
      
      
        René Fülöp-Miller v uvedeném díle.
      
      
        Další prameny: A. Boehmer, Die Jesuiten, 1921; H. Becher, Die
      
      
        Jesuiten, 1951; E. Gotheim, Ignatius v. Loyola und die Gegenrefor-
      
      
        mation, Halle, 1895; L. v. Ranke, Die Geschichte der Päpste, Köln
      
      
        1956;
      
      
        P. v. Hoensbroech, Der Jesuitenorden, 1926/28; F. Wiegand,
      
      
        Die Jesuiten, 1926; B. Duhr, Geschichte der Jesuiten in den Ländern
      
      
        deutscher Zunge, 1907—1928; M. Meschler, Die Gesellschaft Jesu,
      
      
        ihre Satzungen und ihre Erfolge, 1911; John Gerard, Concerning
      
      
        Jesuits, London 1902; L. E. Dupin, A Compendious History of the
      
      
        Church, Londýn 1713; T. Campbell, The Jesuits (1534—1921), New
      
      
        York 1922; E. Schoell, Der jesuitische Gehorsam, Halle 1893; F. W.
      
      
        F. Nippold, Der Jesuitenorden von seiner Wiederherstellung bis auf
      
      
        die Gegenwart.
      
      
        Dodatek ˇc.21 Inkvizice
      
      
        “
      
      
        Stará katolická církev znala sice od konce ˇctvrtého století
      
      
        úˇcinná opatˇrení proti kacíˇrství, nemˇela však žádný orgán k vyhledá-
      
      
        vání kacíˇr ˚u. Vlastní inkvizice vznikla teprve v boji katolické církve
      
      
        proti velkým sektám ve 12. století, katar˚um a valdenským. V roce
      
      
        1183
      
      
        prosadil papež Lucius II. v dohodˇe s Friedrichem I. na koncilu
      
      
        [452]
      
      
        ve Veronˇe nejen odsouzení, nýbrž také vyhledávání kacíˇr ˚u, a zavedl
      
      
        tím biskupskou inkvizici. Papež Inocenc III. pˇristoupil k drastickým
      
      
        opatˇrením. V roce 1199 vyslal dva cisterciácké mnichy jako papež-
      
      
        ské legáty s dalekosáhlou pravomocí do jižní Francie k potlaˇcení
      
      
        katar˚u a albigenských, k ˇcemuž byla vyzvána také svˇetská moc.