542
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Vyhlášení neomylnosti v nejd˚uležitˇejších statích zní: “A také
      
      
        podle tradice vˇernˇe zachované od poˇcátku kˇrest’anské víry, ke cti
      
      
        Boha, našeho Spasitele, k vyvýšení katolického náboženství a pro
      
      
        blaho národ˚u, prohlašujeme se souhlasem svatého koncilu, že Bohem
      
      
        zjevený ˇclánek víry zní: Když ˇrímský papež mluví ex cathedra,
      
      
        tj. když zastává úˇrad pastýˇre a uˇcitele všech kˇrest’an˚u a z moci
      
      
        svého nejvyššího apoštolského postavení rozhoduje o vˇerouce nebo
      
      
        obyˇcejích, které má zachovávat celá církev, má na základˇe božského
      
      
        stavu, který mu je zaslíben ve svatém Petru, onu neomylnost, jíž
      
      
        chtˇel božský Vykupitel vyzbrojit svou církev pˇri koneˇcném stanovení
      
      
        vˇerouky; proto jsou taková koneˇcná rozhodnutí ˇrímského papeže
      
      
        nezmˇenitelná.”
      
      
        Prameny: Philip Schaff, The Creeds of Christendom, sv. 2., kde
      
      
        jsou otištˇeny latinské texty a jejich anglický pˇreklad. Pro porov-
      
      
        nání s ˇrímskokatolickým hlediskem viz The Catholic Encyclopedia,
      
      
        díl 7, heslo Infallibility; James kardinál Gibbons, The Faith of Our
      
      
        Fathers, Baltimore. Z ˇrímskokatolického hlediska, které bylo v opo-
      
      
        zici proti uˇcení o papežovˇe neomylnosti, viz Johann Joseph Ignaz
      
      
        von Döllinger (pseudonym Janus), The Pope and the Council, New
      
      
        York 1869, a W. J. Sparrow Simpson, Roman Catholic Opposition
      
      
        to Papal Infallibility, Londýn 1909. Z protestantského hlediska viz
      
      
        George Salmon, Infallibility of Church, Londýn, 1914.
      
      
        [439]
      
      
        Dodatek ˇc.3 Zákaz Bible
      
      
        Ve staré církvi bylo vˇeˇrícím ˇctení Bible velice doporuˇcováno.
      
      
        Církevní otcové se pro ˇctení a studium Písma vyslovovali jedno-
      
      
        znaˇcnˇe, jak o tom svˇedˇcí jejich výroky:
      
      
        Klement ˇRímský (kolem roku 100) ˇrekl: “ ˇCtˇete pilnˇe Písmo
      
      
        svaté, pravé to výroky Ducha svatého!” “Znáte, milovaní, dobˇre
      
      
        svaté spisy, dobˇre jste pochopili výroky Boží, mˇejte na mysli, abyste
      
      
        se na nˇe rozpomnˇeli.”
      
      
        Polykarp (zemˇrel roku 155), pˇredstavený obce ve Smyrnˇe: “Spo-
      
      
        léhám na vás, že se v Písmu svatém dobˇre vyznáte.”
      
      
        Tertullian z Kartága (150—220): “B˚uh nám dal Písmo, abychom
      
      
        dokonaleji a zevrubnˇeji poznali jak Boha samého, tak jeho v˚uli.”