542
Velké drama vˇek˚u
Vyhlášení neomylnosti v nejd˚uležitˇejších statích zní: “A také
podle tradice vˇernˇe zachované od poˇcátku kˇrest’anské víry, ke cti
Boha, našeho Spasitele, k vyvýšení katolického náboženství a pro
blaho národ˚u, prohlašujeme se souhlasem svatého koncilu, že Bohem
zjevený ˇclánek víry zní: Když ˇrímský papež mluví ex cathedra,
tj. když zastává úˇrad pastýˇre a uˇcitele všech kˇrest’an˚u a z moci
svého nejvyššího apoštolského postavení rozhoduje o vˇerouce nebo
obyˇcejích, které má zachovávat celá církev, má na základˇe božského
stavu, který mu je zaslíben ve svatém Petru, onu neomylnost, jíž
chtˇel božský Vykupitel vyzbrojit svou církev pˇri koneˇcném stanovení
vˇerouky; proto jsou taková koneˇcná rozhodnutí ˇrímského papeže
nezmˇenitelná.”
Prameny: Philip Schaff, The Creeds of Christendom, sv. 2., kde
jsou otištˇeny latinské texty a jejich anglický pˇreklad. Pro porov-
nání s ˇrímskokatolickým hlediskem viz The Catholic Encyclopedia,
díl 7, heslo Infallibility; James kardinál Gibbons, The Faith of Our
Fathers, Baltimore. Z ˇrímskokatolického hlediska, které bylo v opo-
zici proti uˇcení o papežovˇe neomylnosti, viz Johann Joseph Ignaz
von Döllinger (pseudonym Janus), The Pope and the Council, New
York 1869, a W. J. Sparrow Simpson, Roman Catholic Opposition
to Papal Infallibility, Londýn 1909. Z protestantského hlediska viz
George Salmon, Infallibility of Church, Londýn, 1914.
[439]
Dodatek ˇc.3 Zákaz Bible
Ve staré církvi bylo vˇeˇrícím ˇctení Bible velice doporuˇcováno.
Církevní otcové se pro ˇctení a studium Písma vyslovovali jedno-
znaˇcnˇe, jak o tom svˇedˇcí jejich výroky:
Klement ˇRímský (kolem roku 100) ˇrekl: “ ˇCtˇete pilnˇe Písmo
svaté, pravé to výroky Ducha svatého!” “Znáte, milovaní, dobˇre
svaté spisy, dobˇre jste pochopili výroky Boží, mˇejte na mysli, abyste
se na nˇe rozpomnˇeli.”
Polykarp (zemˇrel roku 155), pˇredstavený obce ve Smyrnˇe: “Spo-
léhám na vás, že se v Písmu svatém dobˇre vyznáte.”
Tertullian z Kartága (150—220): “B˚uh nám dal Písmo, abychom
dokonaleji a zevrubnˇeji poznali jak Boha samého, tak jeho v˚uli.”
