Dodatky
541
V roce 1904 povˇeˇril papež Pius X. komisi kardinál ˚u, aby vypra-
covala jednotný, všeobecnˇe platný kodex, psaný soudobou jasnou
právnickou latinou a s pr ˚ubˇežným ˇcíslováním jednotlivých zákon˚u.
Tak vznikl Codex Iuris Canonici, který uveˇrejnil v roce 1917 Bene-
dikt XV. a který zaˇcal platit o letnicích roku 1918.
Pokud jde o titul “Pán B˚uh papež”, viz poznámka k Extravagan-
tes papeže Jana XXII., oddíl 14, kap. 4, Declaramus. V antverpském
vydání Extravagantes, vydaném v roce 1584, se slova “Dominum
Deum nostrum Papam” (“Pána Boha našeho papeže”) vyskytují ve
sloupci 153. V paˇrížském vydání z roku 1612 se vyskytují ve sloupci
140.
V r ˚uzných vydáních vyšlých po roce 1612 bylo slovo “Deum”
[438]
(“
Boha”) vypuštˇeno.
Dodatek ˇc.2 Neomylnost
V ˇrímském jezuitském ˇcasopise “Civita Cattolica” vyšel dne 9.
2. 1869
ˇclánek s bližšími údaji o pˇripravovaných bodech jednání na
svolávaném vatikánském koncilu, mezi nimiž bylo mimo jiné také
vyhlášení neomylnosti papeže. ˇClánek vyvolal silné nálady proti
koncilu a proti chystanému vyhlášení papežovy neomylnosti, které
podle mínˇení oponent ˚u mˇelo mít dalekosáhlé následky. Hnutí odporu
zasáhlo Francii, Nˇemecko, Anglii, Rakousko a Spojené státy. ˇCtr-
náct z devatenácti nˇemeckých biskup˚u požádalo papeže s ohledem
na krátký ˇcas a na neklid panující v církvi, aby vyhlášení papežské
neomylnosti stáhl z programu. Žádosti nebylo vyhovˇeno. Pˇri prvním
hlasování bylo pˇrítomno 671 hlasujících, z toho 451 hlas˚u bylo pro,
88
proti, 70 se hlasování zdrželo a 62 hlasovalo pro podmínˇené pˇri-
jetí. Více než ˇctvrtina všech pˇrítomných se tedy vyslovila proti pˇrijetí
vyhlášení papežské neomylnosti. Mezi prvním a druhým hlasová-
ním vynaložili oponenti velké úsilí, aby návrh neprošel, ale marnˇe.
Pˇred druhým hlasováním opustil proto znaˇcný poˇcet hlasujících z
d˚uvod˚u svˇedomí koncil. Pˇri koneˇcném hlasování bylo odevzdáno
533
kladných hlas˚u a 2 záporné, a i ty se pˇred skonˇcením zasedání
18. 7. 1870
podrobily.
Neomylnost je pˇripisována pouze úˇradu papeže, nikoli jeho
osobˇe bez úˇradu. Podle Algermissena (Nauka o vyznání, 1950) je pa-
pež, ˇciní-li taková rozhodnutí o víˇre “ex cathedra”, nejen nechybující
a neomylný, ale ani se nem˚uže mýlit.
