Postupný úpadek
47
neposkytuje žádný d˚ukaz. Ježíš Kristus ani jeho apoštolové tento
den nesvˇetili. Zachovávání nedˇele jako kˇrest’anského zˇrízení má
sv˚uj p˚uvod v oné “tajemné síle nepravosti” (
2.
Tesalonickým 2,7
),
která zaˇcala p˚usobit již za dn˚u apoštola Pavla. Kdy a jak uznal Pán
tento výplod papežství? M˚užeme opravdu od˚uvodnit zmˇenu, kterou
Písmo nezná?
Církev odchází “na poušt’”
V šestém století bylo papežství již pevnˇe nastoleno. Za své sídlo
si zvolilo císaˇrské mˇesto a ˇrímský biskup se prohlásil za hlavu celé
církve. Pohanství ustoupilo a bylo nahrazeno papežstvím. Drak dal
šelmˇe “svou sílu i tr˚un i velikou moc”.
Zjevení 13,2
. (
viz Dodatek
ˇc. 6.) Pak zaˇcalo období papežského útlaku trvající 1 260 let, jak to
pˇredpovˇedˇela proroctví knihy Daniel a Zjevení (
Daniel 7,25
;
Zjevení
13,5-7
).
Kˇrest’ané se museli rozhodnout: bud’ se vzdají své ˇcistoty a
pˇrijmou zpohanštˇelé obˇrady a bohoslužbu, anebo je ˇceká doživotní
žaláˇr, smrt na muˇcidlech, na hranici nebo na popravišti pod katovou
sekerou. Zaˇcala se plnit Ježíšova slova: “Zradí vás i vaši rodiˇce,
bratˇri, pˇríbuzní a pˇrátelé a nˇekteˇrí z vás budou zabiti. A všichni
vás budou nenávidˇet pro mé jméno.”
Lukáš 21,16.17
.
Znovu zaˇcalo
pronásledování vˇerných, které bylo ještˇe zbˇesilejší než ta pˇredchozí.
Svˇet se stal velkým bojištˇem. Po staletí nalézala Kristova církev
útoˇcištˇe v ústraní a ve skrýších. Prorok to pˇredpovˇedˇel slovy: “Žena
pak uprchla na poušt’, kde jí B˚uh pˇripravil útoˇcištˇe, aby tam o ni
bylo postaráno po tisíc dvˇe stˇe šedesát dní.”
Zjevení 12,6
.
Nástup ˇrímské církve k moci znamenal poˇcátek doby temna.
Tato temnota houstla s postupující rozpínavostí církve. Z Krista —
jako “pravého základu” — byla víra pˇrenesena na ˇrímského papeže.
Místo aby lidé vˇeˇrili v Božího Syna a oˇcekávali od nˇeho odpuštˇení
hˇrích˚u a vˇeˇcnou záchranu, vzhlíželi k papeži, ke knˇežím a prelá-
t ˚um, kterým papež udˇelil urˇcitou moc. Církev uˇcila, že papež je pro
ˇclovˇeka pozemský prostˇredník, a ˇclovˇek se tedy k Bohu m˚uže pˇriblí-
žit pouze jeho prostˇrednictvím; papež také stojí na Božím místˇe, a
lidé jej proto musí bezpodmíneˇcnˇe poslouchat. Neuposlechnutí jeho
požadavk˚u bylo dostateˇcným d˚uvodem, aby na pˇrestupníky byly
uvaleny nejpˇrísnˇejší tˇelesné i duchovní tresty. Tak byla pozornost
[40]
lidí odvrácena od Boha k omylným, bloudícím a krutým lidem, a
