492
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Starém svˇetˇe a odpadlý protestantismus v Novém svˇetˇe se spojí ve
      
      
        spoleˇcném postupu proti tˇem, kdo dodržují všechna Boží pˇrikázání.
      
      
        Pak pro Boží lid nastane doba soužení a utrpení, kterou popsal
      
      
        prorok Jeremiáš jako dobu Jákobova soužení: “Toto praví Hospodin:
      
      
        Slyšeli jsme dˇesuplný hlas. Strach a nikde pokoj. . . Všechny tváˇre
      
      
        byly zsinalé. Bˇeda, bude to veliký den bez obdoby, ˇcas soužení pro
      
      
        Jákoba, ale bude z nˇeho zachránˇen.”
      
      
        Jeremjáš 30,5-7
      
      
        .
      
      
        Jákobova noc — pˇredobraz doby soužení
      
      
        Jákobova noc úzkosti, kdy v modlitbˇe bojoval o vysvobození z
      
      
        rukou Ezaua (
      
      
        1.
      
      
        Mojžíšova 32,24-30
      
      
        ),
      
      
        je obrazem toho, co prožije
      
      
        Boží lid v dobˇe soužení. Jákob podvedl svého otce, aby získal po-
      
      
        žehnání urˇcené Ezauovi. A protože mu Ezau hrozil, že ho zabije,
      
      
        utekl Jákob z domu, aby se zachránil. Poté prožil mnoho let v cizinˇe
      
      
        [398]
      
      
        a teprve na Boží rozkaz se vydal na zpáteˇcní cestu do rodné zemˇe
      
      
        —
      
      
        i se svými ženami a dˇetmi, se svými stády dobytka a ovcí. Když
      
      
        dorazil k hranicím zemˇe, vydˇesila ho zpráva, že se blíží Ezau spolu
      
      
        s oddílem bojovník˚u, který se mu bezpochyby chce pomstít. Zdálo
      
      
        se, že Jákob a jeho družina, neozbrojení a bezbranní, musí padnout
      
      
        za obˇet’ násilí a krveprolití. Kromˇe úzkosti a strachu prožíval Jákob
      
      
        ještˇe vˇedomí vlastní viny, protože do této nebezpeˇcné situace ho
      
      
        pˇrivedl jeho vlastní hˇrích. Jedinou nadˇejí pro nˇej byla Boží milost,
      
      
        jedinou obranou modlitba. Nezapomnˇel na nic, ˇcím by sám mohl
      
      
        usmíˇrit svého bratra za kˇrivdu, které se proti nˇemu dopustil, a ˇcím
      
      
        by odvrátil hrozící nebezpeˇcí. Podobnˇe i nyní, když se blíží doba
      
      
        soužení, by mˇeli Kristovi následovníci vynaložit všechno své úsilí,
      
      
        aby se lidem pˇredstavili v pravém svˇetle a rozptýlili pˇredsudky a
      
      
        odvrátili nebezpeˇcí, které hrozí svobodˇe svˇedomí.
      
      
        Jákob se vzdálil od své rodiny, aby nevidˇela jeho úzkost, a sám
      
      
        rozmlouval s Bohem. Vyznával své hˇríchy a dˇekoval za milost,
      
      
        kterou mu B˚uh projevil. V hluboké pokoˇre se dovolával smlouvy
      
      
        uzavˇrené s otci, i slib˚u, které mu B˚uh dal v noˇcním vidˇení v Bételu i
      
      
        v zemi jeho vyhnanství. Nadešel rozhodující okamžik jeho života, v
      
      
        sázce bylo všechno. O samotˇe, obklopen tmou se vytrvale modlil a
      
      
        pokoˇroval pˇred Bohem, když tu znenadání pocítil, jak se jeho ramene
      
      
        dotkla nˇeˇcí ruka. Jelikož se domníval, že mu neznámý nepˇrítel usi-
      
      
        luje o život, pustil se do zoufalého zápasu, do kterého vložil všechny