458
Velké drama vˇek˚u
papežství s jeho líbivými formami, jako ve stˇredovˇeku pˇrispˇelo k
prohloubení jeho moci to, že lidé žili v nevˇedomosti.
Nástroj náboženského útlaku
Protestanté ve Spojených státech kráˇcejí nyní ve stopách kato-
lík˚u, když se pro církevní instituce a zvyky snaží získat podporu
státu. Tím ovšem dávají katolicismu prostor k tomu, aby v protes-
tantské Americe mohl získat moc, kterou v Evropˇe ztratil. Ještˇe
závažnˇejší je skuteˇcnost, že toto hnutí má za cíl prosadit všeobecné
zachovávání nedˇele. To je nˇeco, co pochází z ˇRíma, protože ˇRím
považuje nedˇeli za symbol své autority. Protestantské církve tak
prostupuje duch papežství — duch pˇrizp˚usobování se svˇetským
zvyk˚um, uctívání lidských tradic místo Božích pˇrikázání —, který
je vede k tomu, aby vyvyšovaly nedˇeli, stejnˇe jako to kdysi dˇelala
ˇrímská církev.
Chceme-li pochopit, jaké prostˇredky budou použity v zápasu,
který brzy vypukne, staˇcí se seznámit s prostˇredky, které k dosažení
stejného cíle použil v minulosti ˇRím. Chceme-li vˇedˇet, jak budou
katolíci spolu s protestanty jednat s lidmi, kteˇrí odmítají jejich ná-
zory, povšimnˇeme si, jak postupoval ˇRím proti zachovávání soboty
a proti jejím obhájc˚um.
Císaˇrské dekrety, všeobecné koncily a církevní ustanovení pod-
porované svˇetskou mocí byly stupnˇe, po nichž vystoupil pohanský
svátek až na ˇcestné místo v kˇrest’anském svˇetˇe. Prvním veˇrejným
opatˇrením vynucujícím zachovávání nedˇele byl zákon vydaný roku
321
po Kristu císaˇrem Konstantinem (viz Dodatek ˇc. 5). Zákon
naˇrizoval, aby obyvatelé mˇest odpoˇcívali v “ctihodný den slunce”,
dovoloval však venkovan˚um konat zemˇedˇelské práce. Aˇckoli to
vlastnˇe byl pohanský svátek, císaˇr jej naˇrídil poté, co formálnˇe pˇrijal
kˇrest’anství.
Protože se ukázalo, že císaˇrský pˇríkaz není dostateˇcnou náhradou
za Boží autoritu, zasáhl biskup Eusebius, který se ucházel o pˇrízeˇn
knížat a snažil se zalichotit Konstantinovi. Vystoupil s názorem, že
Kristus pˇreložil den odpoˇcinku ze soboty na nedˇeli. Jako d˚ukaz pro
nové uˇcení však neuvedl ani jediný text Písma a navíc bezdˇeˇcnˇe
potvrdil nesmyslnost této doktríny, když prozradil, kdo je ve sku-
teˇcnosti p˚uvodcem zmˇeny. Prohlásil: “Všechno, co se mˇelo konat
