458
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        papežství s jeho líbivými formami, jako ve stˇredovˇeku pˇrispˇelo k
      
      
        prohloubení jeho moci to, že lidé žili v nevˇedomosti.
      
      
        Nástroj náboženského útlaku
      
      
        Protestanté ve Spojených státech kráˇcejí nyní ve stopách kato-
      
      
        lík˚u, když se pro církevní instituce a zvyky snaží získat podporu
      
      
        státu. Tím ovšem dávají katolicismu prostor k tomu, aby v protes-
      
      
        tantské Americe mohl získat moc, kterou v Evropˇe ztratil. Ještˇe
      
      
        závažnˇejší je skuteˇcnost, že toto hnutí má za cíl prosadit všeobecné
      
      
        zachovávání nedˇele. To je nˇeco, co pochází z ˇRíma, protože ˇRím
      
      
        považuje nedˇeli za symbol své autority. Protestantské církve tak
      
      
        prostupuje duch papežství — duch pˇrizp˚usobování se svˇetským
      
      
        zvyk˚um, uctívání lidských tradic místo Božích pˇrikázání —, který
      
      
        je vede k tomu, aby vyvyšovaly nedˇeli, stejnˇe jako to kdysi dˇelala
      
      
        ˇrímská církev.
      
      
        Chceme-li pochopit, jaké prostˇredky budou použity v zápasu,
      
      
        který brzy vypukne, staˇcí se seznámit s prostˇredky, které k dosažení
      
      
        stejného cíle použil v minulosti ˇRím. Chceme-li vˇedˇet, jak budou
      
      
        katolíci spolu s protestanty jednat s lidmi, kteˇrí odmítají jejich ná-
      
      
        zory, povšimnˇeme si, jak postupoval ˇRím proti zachovávání soboty
      
      
        a proti jejím obhájc˚um.
      
      
        Císaˇrské dekrety, všeobecné koncily a církevní ustanovení pod-
      
      
        porované svˇetskou mocí byly stupnˇe, po nichž vystoupil pohanský
      
      
        svátek až na ˇcestné místo v kˇrest’anském svˇetˇe. Prvním veˇrejným
      
      
        opatˇrením vynucujícím zachovávání nedˇele byl zákon vydaný roku
      
      
        321
      
      
        po Kristu císaˇrem Konstantinem (viz Dodatek ˇc. 5). Zákon
      
      
        naˇrizoval, aby obyvatelé mˇest odpoˇcívali v “ctihodný den slunce”,
      
      
        dovoloval však venkovan˚um konat zemˇedˇelské práce. Aˇckoli to
      
      
        vlastnˇe byl pohanský svátek, císaˇr jej naˇrídil poté, co formálnˇe pˇrijal
      
      
        kˇrest’anství.
      
      
        Protože se ukázalo, že císaˇrský pˇríkaz není dostateˇcnou náhradou
      
      
        za Boží autoritu, zasáhl biskup Eusebius, který se ucházel o pˇrízeˇn
      
      
        knížat a snažil se zalichotit Konstantinovi. Vystoupil s názorem, že
      
      
        Kristus pˇreložil den odpoˇcinku ze soboty na nedˇeli. Jako d˚ukaz pro
      
      
        nové uˇcení však neuvedl ani jediný text Písma a navíc bezdˇeˇcnˇe
      
      
        potvrdil nesmyslnost této doktríny, když prozradil, kdo je ve sku-
      
      
        teˇcnosti p˚uvodcem zmˇeny. Prohlásil: “Všechno, co se mˇelo konat