456
Velké drama vˇek˚u
vesnice k nˇemu zachovali neuctivˇe, apoštol Jan se rozzlobil a žádal:
“
Pane, máme pˇrivolat oheˇn s nebe, aby je zahubil, jako to uˇcinil
Eliáš?” Ježíš se soucitnˇe podíval na své uˇcedníky, pokáral jejich
tvrdost a ˇrekl: “Syn ˇclovˇeka nepˇrišel lidi zahubit, ale zachránit.”
Lukáš 9,54.56
.
Jaký rozdíl m˚užeme sledovat mezi postoji Ježíše
Krista a toho, kdo se vydává za jeho zástupce.
Papežství se nezmˇenilo
Dnes ˇrímská církev ukazuje svˇetu ˇcistý štít, protože se omluvila
za minulost plnou krutostí. Oblékla si šat podobný Kristu, v pod-
statˇe se však nezmˇenila. Základní principy papežství, které platily v
uplynulých staletích, platí i dnes; dodnes platí pouˇcky vydané v nej-
temnˇejších dobách. Nic si nenamlouvejme. Papežství, jaké jsou dnes
protestanté ochotni uznávat, je totéž papežství, které vládlo svˇetu v
dobˇe reformace, kdy Boží muži neváhali nasadit vlastní život, aby
odhalili jeho nepravosti. Dnes je právˇe tak pyšné a opovážlivé, jako
[370]
když vládlo nad králi a knížaty a osobovalo si práva, která náleží
jen Bohu. Podstata papežství není dnes o nic ménˇe krutá a tyranská,
než tomu bylo v dobˇe, kdy pošlapávalo lidskou svobodu a vraždilo
pravé Kristovy následovníky (viz Dodatek ˇc. 35).
Papežství je právˇe to, co proroctví popisuje jako odpadnutí po-
sledních dn˚u (viz
2.
Tesalonickým 2,3.4
).
Souˇcástí jeho strategie
je brát na sebe vždy takovou podobu, která nejlépe poslouží jeho
cíl ˚um. Chameleónská promˇenlivost kryje stále stejný hadí jed. Pro-
hlašuje: “Nejsme vázáni dodržovat slovo dané kacíˇr ˚um, ani osobám
podezˇrelým z kacíˇrství.” (Lenfant, díl 1, str. 516) M˚užeme tuto moc,
jejíž tisícileté dˇejiny jsou psány krví vˇerných Božích následovník˚u,
nyní uznávat za souˇcást Kristovy církve?
Protestanté tvrdí, a ne bezd˚uvodnˇe, že katolicismus se dnes již
tak neliší od protestantismu jako dˇríve. ˇRada vˇecí se jistˇe zmˇenila,
nezmˇenila se však podstata papežství. A jestliže se katolicismus
podobá dnešnímu protestantismu, pak je to proto, že protestantismus
se od ˇcas˚u reformace podstatnˇe zmˇenil k horšímu.
Protestantské církve usilují o pˇrízeˇn svˇeta, a jsou proto zaslepeny
falešnou láskou k bližnímu. Domnívají se, že z každého zla vzejde
dobro, a nakonec zákonitˇe dojdou k pˇresvˇedˇcení, že z každého dobra
vzejde zlo. Místo aby hájily “víru jednou provždy odevzdanou Bo-
