35.
kapitola — Svoboda svˇedomí ohrožena
Protestanté dnes pohlížejí na ˇrímský katolicismus mnohem pˇrí-
znivˇeji než v minulosti. V zemích, kde katolicismus není u moci
a kde obhájci papežství zaujímají smíˇrlivý postoj, aby získali vliv,
lze pozorovat rostoucí nezájem o rozdíly v uˇcení mezi reformaˇc-
ními církvemi a katolicismem. Stále zˇretelnˇeji se prosazuje názor,
že se vlastnˇe v nejd˚uležitˇejších bodech pˇríliš nelišíme, jak se dˇríve
tvrdilo, a že malý ústupek ze strany protestant ˚u zlepší vztahy s ˇRí-
mem. Kdysi protestanté pˇrikládali velkou cenu svobodˇe svˇedomí,
která byla tak draze vykoupena. Uˇcili své dˇeti odporu k papežským
zloˇrád˚um a zastávali názor, že usilovat o soulad s ˇRímem by zna-
menalo zpronevˇeˇrit se Bohu. Jak rozdílné jsou však dnešní postoje
protestant ˚u.
Obhájci papežství prohlašují, že jejich církev je pomlouvána, a
protestanté na to pˇrikyvují. Mnozí tvrdí, že je nespravedlivé posu-
zovat dnešní katolickou církev podle nesmyslností a krutostí, jimiž
se vyznaˇcovala její vláda ve staletích temna a nevˇedomosti. Její
krutost omlouvají barbarstvím tehdejší doby, a tvrdí, že vliv moderní
civilizace její postoje zmˇenil.
Zapomínají, že papežství si po osm staletí osobovalo nárok na
neomylnost? Od tohoto nároku neupustilo, naopak — v 19. století
ho potvrdilo ještˇe rozhodnˇeji než dˇríve. Když ˇRím tvrdí, že “církev
se nikdy nemýlila, ani se podle Písma svatého nikdy nezmýlí” (John
L. von Mosheim, Institutes of Ecclesiastical History, kniha 3, 11.
stol., ˇcást 2, kap. 2, pozn. 17), jak se m˚uže zˇríci princip˚u, jimiž se
ˇrídila v minulosti?
Papežství se nikdy nevzdá nároku na neomylnost; trvá na tom,
že pˇri perzekuci lidí, kteˇrí nepˇrijali jeho dogmata, postupoval ˇRím
správnˇe. Neopakoval by stejné ˇciny, kdyby se mu k tomu naskytla
pˇríležitost? Kdyby padla omezení vytvoˇrená svˇetskou mocí a ˇRím
by znovu získal dˇrívˇejší postavení, ožil by znovu také útlak a proná-
sledování.
450
