Tajemství nesmrtelnosti
439
kterým mohou porozumˇet i prostí lidé. M˚užeme však najít nˇeco
moudrého nebo pravdivého v dnešní obecnˇe rozšíˇrené nauce? Mohli
by spravedliví po vyšetˇrení svých pˇrípad˚u pˇred soudem pˇrijmout
pochvalu: “Správnˇe, služebníku dobrý a vˇerný, . . . vejdi a raduj se u
svého pána” (
Matouš 25,21
),
kdyby v Boží pˇrítomnosti žili už po
celá staletí? Povolá snad Soudce nebe a zemˇe bezbožné z místa muk,
aby nad nimi vynesl rozsudek: “Jdˇete ode mne, prokletí, do vˇeˇcného
ohnˇe”?
Matouš 25,41
.
To je rouhání, hanebné zesmˇešˇnování Boží
moudrosti a spravedlnosti.
Uˇcení o nesmrtelnosti duše patˇrí mezi falešné nauky, které ˇRím
pˇrevzal z pohanství a zanesl do kˇrest’anského náboženství. Martin
Luther je pˇriˇradil k onˇem “nehorázným výplod˚um, které patˇrí na
[357]
smetištˇe ˇrímských dekret ˚u” (E. Petavel, Problém nesmrtelnosti, str.
255).
Ve svých poznámkách ke slov˚um Šalomouna, že mrtví nevˇedí
nic, reformátor uvedl: “Tu je další d˚ukaz, že mrtví nic nevˇedí. Nemají
žádné povinnosti, žádné znalosti ani poznání, žádnou moudrost.
Šalomoun tvrdí, že mrtví spí a necítí v˚ubec nic, nebot’ leží, nepoˇcítají
ani dny ani roky. Když se však probudí, bude se jim zdát, že spali
sotva okamžik.” (Martin Luther, Výklad Šalomounovy knihy zvané
Kazatel, str. 152)
Nikde v Písmu se nesetkáváme s tvrzením, že spravedliví do-
stanou odmˇenu a bezbožní budou potrestáni okamžitˇe po smrti.
Patriarchové a proroci nic takového nezaznamenali, Kristus a jeho
apoštolové nic podobného neˇrekli. Bible jasnˇe uˇcí, že mrtví neod-
cházejí hned do nebe, ale že spí až do vzkˇríšení (
1.
Tesalonickým
4,14
;
Jób 14,10-12
).
V ten den, kdy “se pˇretrhne provaz stˇríbrný
a než se rozrazí ˇcíše zlatá” (
Kazatel 12,6
),
zmizí myšlení ˇclovˇeka.
Ti, kdo vcházejí do hrobu, již nepromluví. Nevˇedí o niˇcem, co se
dˇeje pod sluncem (
Jób 14,21
).
Je to blažený odpoˇcinek pro unavené
spravedlivé. ˇCas, at’ dlouhý nebo krátký, je pro nˇe jen okamžikem.
Spí, a teprve Boží polnice je probudí k slavné nesmrtelnosti. “Až
se naposled ozve polnice, . . . mrtví budou vzkˇríšeni k nepomíji-
telnosti. . . A když pomíjitelné obleˇce nepomíjitelnost a smrtelné
nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: Smrt je pohlcena vítˇez-
stvím!”
1.
Korintským 15,52.54
.
Až budou povoláni z hlubokého
spánku, zaˇcnou pˇremýšlet o tom, na co pˇrestali myslet, než zemˇreli.
Posledním pocitem byl strach ze smrti, poslední myšlenkou to, že
propadají moci hrobu. Až povstanou z hrobu, jejich první radostnou
