Tajemství nesmrtelnosti
      
      
        427
      
      
        m˚uže odvolávat jedinˇe na autoritu satana, zní z kˇrest’anských ka-
      
      
        zatelen a vˇetšina lidstva je pˇrijímá tak ochotnˇe, jako je pˇrijali naši
      
      
        prarodiˇce. Boží výrok: “Duše, která hˇreší, ta umˇre” (
      
      
        Ezechiel 18,20
      
      
        ),
      
      
        by podle toho výkladu musel znamenat: Duše, která hˇreší, neze-
      
      
        mˇre, ale bude žít vˇeˇcnˇe. M˚užeme se jen divit podivné zaslepenosti
      
      
        lidí, kteˇrí tak lehkovˇernˇe vˇeˇrí satanovi, zatímco Božím výrok˚um
      
      
        ned˚uvˇeˇrují.
      
      
        Kdyby mˇel ˇclovˇek po pádu do hˇríchu pˇrístup ke stromu života, žil
      
      
        by vˇeˇcnˇe a hˇrích by se tím stal nezniˇcitelným. Cherubín s ohnivým
      
      
        meˇcem však hlídal “cestu ke stromu života” (
      
      
        1.
      
      
        Mojžíšova 3,24
      
      
        ),
      
      
        a
      
      
        nikdo z Adamovy rodiny nesmˇel tuto zábranu pˇrekroˇcit a jíst plody
      
      
        ze stromu života. Proto neexistují nesmrtelní hˇríšníci.
      
      
        Nauka o vˇeˇcném trápení
      
      
        Po pádu ˇclovˇeka do hˇríchu naˇrídil satan svým andˇel ˚um, aby
      
      
        lidem vštípili víru v pˇrirozenou nesmrtelnost ˇclovˇeka; to byl úkol,
      
      
        [348]
      
      
        kterému mˇeli vˇenovat mimoˇrádnou pozornost. Až lidé pˇrijmou tento
      
      
        blud, mˇeli je dále svést k pˇresvˇedˇcení, že hˇríšník bude vˇeˇcnˇe trpˇet.
      
      
        Vládce temna prostˇrednictvím svých pˇrisluhovaˇc˚u pˇredstavuje Boha
      
      
        jako mstivého tyrana. Tvrdí, že B˚uh uvrhne do pekla všechny, kdo
      
      
        se mu nelíbí, a zaˇrídí to prý tak, že budou navˇeky pocit’ovat jeho
      
      
        hnˇev. Až budou prožívat nevýslovná muka a svíjet se ve vˇeˇcném
      
      
        ohni, bude se na to Stvoˇritel údajnˇe dívat s uspokojením.
      
      
        Takovým zp˚usobem nepˇrítel pˇripisuje Stvoˇriteli a Dobrodinci
      
      
        lidstva své vlastnosti. Krutost je ovšem satanova vlastnost. B˚uh je
      
      
        láska a vše, co stvoˇril, bylo ˇcisté, svaté a laskavé, dokud do toho
      
      
        p˚uvodce zla nezanesl hˇrích. Satan sám je tím nepˇrítelem, který svádí
      
      
        ˇclovˇeka k hˇríchu a snaží se ho zniˇcit. Když potom získá jistotu,
      
      
        že mu ˇclovˇek padne za obˇet’, raduje se ze škody, kterou zp˚usobil.
      
      
        Kdyby mu to B˚uh dovolil, pochytal by do svých sítí všechny lidi;
      
      
        kdyby nezasáhla Boží moc, neunikl by ani jeden Adam˚uv potomek.
      
      
        Satan se snaží i dnes zvítˇezit nad lidmi — podobnˇe jako vyhrál
      
      
        nad našimi prvními rodiˇci — tím, že zpochybˇnuje jejich víru ve
      
      
        Stvoˇritele a svádí je k tomu, aby pochybovali o moudrosti jeho vlády
      
      
        a spravedlnosti jeho zákona. Satan a jeho pomocníci pˇredstavují
      
      
        Boha tak, jako by byl ještˇe horší než oni sami; vede je k tomu snaha
      
      
        ospravedlnit svou vlastní zlobu a vzpouru. Velký podvodník se snaží