Cesta k plnému životu
      
      
        371
      
      
        takovýchto hnutí se projevily u lidí, kteˇrí se nebáli sebezapˇrení a
      
      
        [303]
      
      
        obˇetí, ale naopak je tˇešilo a považovali si za ˇcest, že mohou snášet
      
      
        výsmˇech a soužení pro Ježíše Krista. Zmˇena nastala také v životˇe
      
      
        formálních kˇrest’an˚u. Vliv skuteˇcných Kristových následovník˚u tak
      
      
        prospíval celé spoleˇcnosti, ve které žili. “Shromažd’ovali s Kristem”
      
      
        a “zasévali s Duchem svatým”, aby sklidili vˇeˇcný život.
      
      
        Mohlo se o nich ˇríci: “Zármutek je vedl k pokání. . . Zármutek
      
      
        podle Boží v˚ule p˚usobí pokání ke spáse, a toho není proˇc litovat,
      
      
        zármutek po zp˚usobu svˇeta však p˚usobí smrt. Pohled’te, k ˇcemu
      
      
        vás vedl tento zármutek podle Boží v˚ule: jakou ve vás vzbudil
      
      
        opravdovost, jakou ochotu k omluvˇe, jaké znepokojení, jakou bázeˇn,
      
      
        jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším
      
      
        jste prokázali, že jste se v té vˇeci zachovali správnˇe.”
      
      
        2.
      
      
        Korintským
      
      
        7,9-11
      
      
        .
      
      
        To je výsledek p˚usobení Božího Ducha. Jediným d˚ukazem sku-
      
      
        teˇcného pokání je náprava života. Teprve když ˇclovˇek splní, co slíbil,
      
      
        když vrátí, co ukradl, když vyzná své hˇríchy a zaˇcne milovat Boha
      
      
        a své bližní, tehdy m˚uže mít hˇríšník jistotu, že se smíˇril s Bohem.
      
      
        Takové výsledky se v minulosti vždy projevily jako následek nábo-
      
      
        ženského obrození a svˇedˇcí o tom, že náboženská probuzení B˚uh
      
      
        požehnal pro záchranu ˇclovˇeka a pro pozvednutí lidstva.
      
      
        Povrchní zbožnost
      
      
        Mnohá probuzenecká hnutí moderní doby se však zásadnˇe liší
      
      
        od projev˚u Boží milosti, které v dˇrívˇejších dobách provázely p˚uso-
      
      
        bení hlasatel ˚u evangelia. Je sice pravda, že vyvolávají znaˇcný ohlas
      
      
        —
      
      
        mnozí o sobˇe prohlašují, že prožili obrácení, církve zaznamená-
      
      
        vají pˇrír˚ustek ˇclen˚u. Dlouhodobé výsledky nás však neopravˇnují k
      
      
        domnˇence, že pˇrinesla odpovídající rozvoj skuteˇcného duchovního
      
      
        života. Svˇetlo, které nakrátko vzplane, brzy opˇet uhasne a zanechá
      
      
        po sobˇe ještˇe vˇetší temnotu, než jaká byla pˇredtím.
      
      
        Populární probuzenecká hnutí ˇcasto p˚usobí na obrazotvornost,
      
      
        a to tím, že probouzejí v lidech emoce a snaží se uspokojit jejich
      
      
        touhu po nˇeˇcem novém a vzrušujícím. Tímto zp˚usobem obrácení
      
      
        lidé však pˇríliš netouží po biblické pravdˇe, ani se nijak zvlášt’ ne-
      
      
        zajímají o svˇedectví prorok˚u a apoštol ˚u. Bohoslužba pro nˇe není
      
      
        pˇritažlivá, pokud neobsahuje nˇeco vzrušujícího; poselství, jež se