364
Velké drama vˇek˚u
I když se “ˇclovˇeku hˇríchu” podaˇrilo pošlapat Boží svatý den, pˇresto
i v dobˇe jeho nadvlády z˚ustali na skrytých místech vˇerní lidé, kteˇrí
sobotu zachovávali. Od dob reformace se v každé generaci našli
lidé, kteˇrí ji svˇetili. Navzdory ˇcastému posmˇechu a pronásledování
stále svˇedˇcili o nemˇennosti Božího zákona, o závazku zachovávat
sobotu, pˇripomínku stvoˇrení.
Tyto skuteˇcnosti, o nichž mluví kniha Zjevení ve 14. kapitole
v souvislosti s “vˇeˇcným evangeliem”, budou charakteristické pro
Kristovu církev v dobˇe pˇred jeho pˇríchodem. Výsledkem hlásání
poselství tˇrí andˇel ˚u je “vytrvalost svatých, kteˇrí zachovávají Boží
pˇrikázání a vˇernost Ježíši.”
Zjevení 14,12
.
Apoštol Jan vidˇel bezpro-
stˇrednˇe po ohlášení tohoto poselství Syna ˇclovˇeka, který pˇricházel
ve slávˇe sklidit žeˇn zemˇe.
[297]
Byly to chvíle radosti a úžasu, když vˇeˇrící, kteˇrí pˇrijali uˇcení
o svatyni a o nemˇennosti Božího zákona, poznali krásu a soulad
soustavy poznaných pravd. Pˇráli si, aby to, co jim bylo tak vzácné,
poznali všichni kˇrest’ané, a pevnˇe vˇeˇrili, že to radostnˇe pˇrijmou.
Nicménˇe pravdy, které se nesluˇcovaly s tím, co svˇet uznával, mnozí
z tˇech, kteˇrí sami sebe oznaˇcovali za Kristovy následovníky, nepˇrijali.
Poslušnost ˇctvrtého pˇrikázání vyžadovala obˇet’, pˇred kterou vˇetšina
lidí ucouvla.
Argumenty odp ˚urc ˚u soboty
Proti požadavku zachovávat sobotu vyrukovali mnozí s velice
pˇrízemními námitkami. ˇRíkali: “Vždycky jsme zachovávali nedˇeli,
naši otcové ji svˇetili a mnozí dobˇrí a zbožní lidé zesnuli v pokoji
a jistotˇe — i když svˇetili nedˇeli. Jestliže mˇeli pravdu, máme ji i
my. Zachováváním soboty bychom se odlišili od svˇeta a nemˇeli
bychom pak na nˇej vliv. Co zm˚uže malá skupinka lidí, kteˇrí svˇetí
sedmý den týdne — sobotu, proti celému svˇetu, který zachovává
nedˇeli?” Podobnými argumenty se kdysi pokoušeli Židé ospravedl-
nit své odmítnutí Ježíše Krista. B˚uh pˇrijímal jejich otce na základˇe
pˇrinášených obˇetí, proˇc by jejich dˇeti nemohly dosáhnout spasení
stejným zp˚usobem? Podobnˇe v dobˇe Luthera namítali stoupenci pa-
pežství, že praví kˇrest’ané zesnuli v katolické víˇre, a proto katolické
náboženství staˇcí ke spasení. Takové argumenty jsou ovšem úˇcinnou
pˇrekážkou jakéhokoli pokroku v náboženských otázkách.
