364
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        I když se “ˇclovˇeku hˇríchu” podaˇrilo pošlapat Boží svatý den, pˇresto
      
      
        i v dobˇe jeho nadvlády z˚ustali na skrytých místech vˇerní lidé, kteˇrí
      
      
        sobotu zachovávali. Od dob reformace se v každé generaci našli
      
      
        lidé, kteˇrí ji svˇetili. Navzdory ˇcastému posmˇechu a pronásledování
      
      
        stále svˇedˇcili o nemˇennosti Božího zákona, o závazku zachovávat
      
      
        sobotu, pˇripomínku stvoˇrení.
      
      
        Tyto skuteˇcnosti, o nichž mluví kniha Zjevení ve 14. kapitole
      
      
        v souvislosti s “vˇeˇcným evangeliem”, budou charakteristické pro
      
      
        Kristovu církev v dobˇe pˇred jeho pˇríchodem. Výsledkem hlásání
      
      
        poselství tˇrí andˇel ˚u je “vytrvalost svatých, kteˇrí zachovávají Boží
      
      
        pˇrikázání a vˇernost Ježíši.”
      
      
        Zjevení 14,12
      
      
        .
      
      
        Apoštol Jan vidˇel bezpro-
      
      
        stˇrednˇe po ohlášení tohoto poselství Syna ˇclovˇeka, který pˇricházel
      
      
        ve slávˇe sklidit žeˇn zemˇe.
      
      
        [297]
      
      
        Byly to chvíle radosti a úžasu, když vˇeˇrící, kteˇrí pˇrijali uˇcení
      
      
        o svatyni a o nemˇennosti Božího zákona, poznali krásu a soulad
      
      
        soustavy poznaných pravd. Pˇráli si, aby to, co jim bylo tak vzácné,
      
      
        poznali všichni kˇrest’ané, a pevnˇe vˇeˇrili, že to radostnˇe pˇrijmou.
      
      
        Nicménˇe pravdy, které se nesluˇcovaly s tím, co svˇet uznával, mnozí
      
      
        z tˇech, kteˇrí sami sebe oznaˇcovali za Kristovy následovníky, nepˇrijali.
      
      
        Poslušnost ˇctvrtého pˇrikázání vyžadovala obˇet’, pˇred kterou vˇetšina
      
      
        lidí ucouvla.
      
      
        Argumenty odp ˚urc ˚u soboty
      
      
        Proti požadavku zachovávat sobotu vyrukovali mnozí s velice
      
      
        pˇrízemními námitkami. ˇRíkali: “Vždycky jsme zachovávali nedˇeli,
      
      
        naši otcové ji svˇetili a mnozí dobˇrí a zbožní lidé zesnuli v pokoji
      
      
        a jistotˇe — i když svˇetili nedˇeli. Jestliže mˇeli pravdu, máme ji i
      
      
        my. Zachováváním soboty bychom se odlišili od svˇeta a nemˇeli
      
      
        bychom pak na nˇej vliv. Co zm˚uže malá skupinka lidí, kteˇrí svˇetí
      
      
        sedmý den týdne — sobotu, proti celému svˇetu, který zachovává
      
      
        nedˇeli?” Podobnými argumenty se kdysi pokoušeli Židé ospravedl-
      
      
        nit své odmítnutí Ježíše Krista. B˚uh pˇrijímal jejich otce na základˇe
      
      
        pˇrinášených obˇetí, proˇc by jejich dˇeti nemohly dosáhnout spasení
      
      
        stejným zp˚usobem? Podobnˇe v dobˇe Luthera namítali stoupenci pa-
      
      
        pežství, že praví kˇrest’ané zesnuli v katolické víˇre, a proto katolické
      
      
        náboženství staˇcí ke spasení. Takové argumenty jsou ovšem úˇcinnou
      
      
        pˇrekážkou jakéhokoli pokroku v náboženských otázkách.