23.
      
      
        kapitola — Tajemství svatynˇe
      
      
        Základem i hlavním pilíˇrem víry v pˇríchod Ježíše Krista se stal
      
      
        pˇredevším text: “Až po dvou tisících a tˇrech stech veˇcerech a jitrech
      
      
        dojde svatynˇe spravedlnosti (oˇcištˇení).”
      
      
        Daniel 8,14
      
      
        .
      
      
        Tato slova znali
      
      
        velmi dobˇre všichni, kdo vˇeˇrili v brzký Krist ˚uv pˇríchod — tisíce lidí
      
      
        považovali toto proroctví za heslo své víry. Vˇeˇrili, že na událostech
      
      
        pˇredpovˇedˇených tˇemito slovy závisí splnˇení jejich veliké touhy a
      
      
        nadˇeje. Podle výpoˇct ˚u mˇela lh˚uta urˇcená proroctvím skonˇcit na
      
      
        podzim roku 1844 a stejnˇe jako ostatní kˇrest’ané i adventisté vˇeˇrili,
      
      
        že svatyní je zemˇe nebo nˇejaká její ˇcást. Pˇredpokládali, že oˇcištˇení
      
      
        svatynˇe bude znamenat oˇcištˇení zemˇe ohnˇem posledního soudu a
      
      
        dojde k tomu pˇri druhém pˇríchodu Ježíše Krista. Proto došli k závˇeru,
      
      
        že se Kristus vrátí na tuto zem v roce 1844.
      
      
        Stanovené datum ovšem uplynulo a Pán nepˇrišel. Vˇeˇrící vˇedˇeli,
      
      
        že Boží slovo nem˚uže selhat, že chyba musí být v jejich výkladu
      
      
        proroctví. V ˇcem se ale mýlili? Nˇekteˇrí ˇrešili problém prohlášením,
      
      
        že období 2 300 dn˚u neskonˇcilo v roce 1844 — nemˇeli pro to
      
      
        však jiné zd˚uvodnˇení než to, že Ježíš nepˇrišel tehdy, když ho ˇcekali.
      
      
        Dospˇeli k závˇeru, že kdyby lh˚uta pˇredpovˇedˇená proroctvím skonˇcila
      
      
        v roce 1844, Kristus by se vrátil, aby oˇcistil svatyni — vyˇcistil zemi
      
      
        ohnˇem. Protože však nepˇrišel, nemohla tato lh˚uta skonˇcit.
      
      
        Pˇrijmout takový závˇer znamenalo zavrhnout dosavadní výpoˇcet
      
      
        prorockých období. Dalším studiem zjistili, že období 2 300 proroc-
      
      
        kých dn˚u zaˇcalo na podzim roku 457 pˇr. Kr., kdy vstoupil v platnost
      
      
        Artaxerx˚uv dekret o obnovˇe Jeruzaléma. Vezmeme-li toto datum
      
      
        jako výchozí bod, pak sled událostí pˇredpovˇedˇených v knize
      
      
        Daniel
      
      
        9,25-27
      
      
        dokonale souhlasí. Šedesát devˇet týdn˚u, prvních 483 let z 2
      
      
        300
      
      
        let, sahá k Mesiáši, Pomazanému. Krist ˚uv kˇrest a jeho pomazání
      
      
        Duchem svatým v roce 27 po Kr. se vyplnily pˇresnˇe podle pˇredpo-
      
      
        vˇedi. Uprostˇred sedmdesátého týdne mˇel být Mesiáš zabit. Tˇri a p˚ul
      
      
        roku po svém kˇrtu, na jaˇre roku 31 po Kr., byl Kristus ukˇrižován.
      
      
        Sedmdesát týdn˚u neboli 490 let bylo oddˇeleno pˇrednostnˇe pro Židy.
      
      
        Koncem tohoto období zpeˇcetil národ zavržení Krista pronásledo-
      
      
        330