328
Velké drama vˇek˚u
silách, abych nenesl vinu za odsouzení jiných lidí. . . I když jsem byl
dvakrát zklamán, nejsem zklamán a znechucen. . . Vˇeˇrím v pˇríchod
Ježíše Krista stejnˇe jako dˇríve. Udˇelal jsem jen to, co jsem po létech
poctivého studia pokládal za svou povinnost. Pokud jsem se mýlil,
pak jsem se mýlil ve jménu kˇrest’anské lásky, lásky k bližním, ve
jménu odpovˇednosti v˚uˇci Bohu. . . Jedno vím: Kázal jsem jen to,
ˇcemu jsem vˇeˇril. B˚uh byl se mnou, jeho moc se projevovala v celém
hnutí, které pˇrineslo mnoho dobrého. . . Tisíce lidí zaˇcali po kázání
o konci ˇcasu studovat Písmo a skrze víru a krev Ježíše Krista došli
smíˇrení s Bohem.” (Bliss, str. 255, 256, 277, 280, 281) “Nikdy jsem
se neucházel o pˇrízeˇn pyšných, ani jsem nemalomyslnˇel, když mi
svˇet spílal hrozbami. Ani ted’ se nebudu ucházet o jejich pˇrízeˇn.
Nikdy nebudu hledat sv˚uj život v jejich rukou, ani, jak doufám,
nezaváhám, budu-li jej muset položit, jestliže to B˚uh ve své laskavé
prozˇretelnosti rozhodne.” (J. White, Život Williama Millera, str. 315)
B˚uh neopustil sv˚uj lid. Boží Duch i nadále z˚ustával s lidmi, kteˇrí
zbrkle neodmítli pˇrijaté poznání a neopustili adventní hnutí. Dopis
Žid˚um pˇrináší povzbuzení i varování pro zkoušené ˇcekatele v dobˇe
krize: “Neztrácejte proto odvahu, nebot’ bude bohatˇe odmˇenˇena.
Potˇrebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží v˚uli a dosáhli toho,
co bylo zaslíbeno. Vždyt’ už jen ‘docela krátký ˇcas, a pˇrijde ten,
který má pˇrijít, a neopozdí se. Avšak m˚uj spravedlivý — ˇríká B˚uh
—
bude žít, protože uvˇeˇril. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu
zalíbení.’ Ale my pˇrece nepatˇríme k tˇem, kdo odpadají a zahynou,
nýbrž k tˇem, kdo vˇeˇrí a dosáhnou života.”
Žid˚um 10,35-39
.
Toto napomenutí je urˇceno církvi v posledních dnech — a vy-
plývá ze slov, která ukazují na blízkost Ježíšova pˇríchodu: “Docela
[268]
krátký ˇcas, a pˇrijde ten, který má pˇrijít, a neopozdí se.” Text jasnˇe
naznaˇcuje, že dojde k zdánlivému prodlení — že se Pán zdánlivˇe
opozdí. Toto nauˇcení se velmi dobˇre hodí pro tehdejší adventisty.
Lidé, na které se text obrací, byli v nebezpeˇcí, že jejich víra ztros-
kotá. Splnili Boží v˚uli tím, že se nechali vést Božím Duchem a
jeho slovem. Pˇresto nechápali, proˇc je Pán vedl v minulosti takovou
cestou, ani kudy mají jít dál. Byli v pokušení zapochybovat, zda je
skuteˇcnˇe vedl B˚uh. Tehdy i pro nˇe platilo: “Spravedlivý bude žít pro
svou vˇernost.” Když jejich cestu ozaˇrovalo jasné svˇetlo “p˚ulnoˇcního
volání”, když sledovali, jak jsou proroctví odpeˇcetˇena a rychle se
stˇrídající znamení svˇedˇcila, že pˇríchod Ježíše Krista je blízko, “žili z
