Další zkouška víry
327
pevní. Ovoce adventního hnutí — duch pokory a zpytování srdce,
zˇreknutí se svˇeta a zmˇeny života —, které provázelo toto hnutí, bylo
d˚ukazem, že je to Boží dílo. Neodvážili se jakkoli popˇrít, že kázání
o druhém pˇríchodu Ježíše Krista provázela moc Ducha svatého. Ve
výpoˇctu prorockých období také nemohli najít žádnou chybu. Ani ti
nejschopnˇejší odp˚urci nedokázali vyvrátit jejich výklad proroctví.
Bez d˚ukaz˚u z Bible ovšem nemohli opustit stanovisko, k nˇemuž
dospˇeli upˇrímným studiem Písma a pod vlivem Božího Ducha, sta-
novisko, které odolalo pronikavé kritice a rozhoˇrˇceným útok˚um ze
strany všeobecnˇe uznávaných náboženských uˇcitel ˚u i proslulých
uˇcenc˚u a obstálo navzdory útok˚um uˇcenosti, výˇreˇcnosti i výsmˇechu
lidí úctyhodných i nízkých.
Zkouška víry a vˇernosti
Je pravda, že oˇcekávaná událost nenastala, to ale nemohlo otˇrást
jejich vírou v Boží slovo. Když Jonáš hlásal v ulicích Ninive, že
[267]
za ˇctyˇricet dn˚u bude mˇesto zniˇceno, pˇrijal Pán pokání Ninivan˚u a
prodloužil jejich zkušební lh˚utu. Pˇresto poslal Jonáše B˚uh a Ninive
bylo zkoušeno podle jeho v˚ule. Adventisté vˇeˇrili, že B˚uh je vedl pˇri
šíˇrení poselství o soudu stejným zp˚usobem. Mˇeli za to, že “poselství
provˇeˇrilo srdce posluchaˇc˚u: bud’ v nich vzbudilo lásku k pˇríchodu
Pána Ježíše, nebo vyvolalo otevˇrenou ˇci skrytou nenávist, o které
však B˚uh ví. Vytvoˇrilo dˇelicí ˇcáru, . . . takže lidé, kteˇrí chtˇeli poznat
svá vlastní srdce, mohli mít jistotu, na které stranˇe by byli, kdyby
Pán tehdy pˇrišel. Zda by byli volali: Hle, to je náš B˚uh, na kterého
ˇcekáme, on nás spasí, nebo zda by byli volali hory a skály, aby je
skryly pˇred tváˇrí Pána, který sedí na tr ˚unu, a pˇred hnˇevem Beránka.
Máme za to, že je B˚uh tímto zp˚usobem zkoušel, vyzkoušel jejich
víru, provˇeˇril je a zjistil, zda v hodinˇe zkoušky ustoupí z místa,
kam je Pán postavil, zda se zˇreknou svˇeta a budou bezpodmíneˇcnˇe
d˚uvˇeˇrovat Božímu slovu.” (The Advent Herald and Signs of the
Times Reporter, roˇc. 8, ˇc. 14 z 13. listopadu 1844)
Pocity lidí, kteˇrí i po zklamání vˇeˇrili, že je B˚uh vedl, vyjadˇrují
následující slova Williama Millera: “Kdybych mˇel prožít sv˚uj život
ještˇe jednou a mˇel tutéž jistotu, jakou jsem mˇel, musel bych být
stejnˇe ˇcestný k Bohu i lidem. . . Jsem pˇresvˇedˇcen, že nenesu žádnou
vinu za druhé lidi. Myslím, že jsem udˇelal všechno, co bylo v mých
