21.
      
      
        kapitola — Odmítnuté varování
      
      
        William Miller a jeho spolupracovníci kázáním o druhém pˇrí-
      
      
        chodu Ježíše Krista sledovali jediný cíl — chtˇeli vyburcovat lidi,
      
      
        aby se pˇripravili na soud. Usilovali o to, aby formální vˇeˇrící pˇrijali
      
      
        pravou nadˇeji církve a pochopili, že potˇrebují kˇrest’anství plnˇeji
      
      
        prožívat. Neobrácené lidi se snažili pˇresvˇedˇcit, že potˇrebují prožít
      
      
        pokání a obrátit se k Bohu. “Nesnažili se pˇrivést nˇekoho k urˇcité
      
      
        církvi nebo náboženské organizaci. P˚usobili ve všech církvích a
      
      
        náboženských denominacích, ale nezasahovali do jejich organizace
      
      
        nebo ˇrád˚u.”
      
      
        Miller prohlásil: “Nikdy jsem neusiloval o to, založit nˇejakou sa-
      
      
        mostatnou organizaci vedle stávajících církví, nedával jsem pˇrednost
      
      
        nˇekteré církvi na úkor ostatních. Snažil jsem se být prospˇešný všem.
      
      
        Pˇredpokládal jsem, že se z nadˇeje na pˇríchod Ježíše Krista budou
      
      
        radovat všichni kˇrest’ané a že lidé, kteˇrí se mnou nebudou souhlasit,
      
      
        nebudou mít ménˇe rádi ty, kdo toto uˇcení pˇrijmou. V˚ubec by mˇe
      
      
        nenapadlo, že bude nˇekdy potˇrebné konat samostatná shromáždˇení.
      
      
        Mˇel jsem jediný cíl: vést lidi k Bohu, upozornit je na pˇricházející
      
      
        soud a pˇripravit je na to, aby se mohli setkat s Bohem v míru. Vˇetšina
      
      
        lidí, které jsem pˇrivedl k obrácení, vstoupila do stávajících církví.”
      
      
        (
      
      
        Bliss, Pamˇeti Williama Millera, str. 328)
      
      
        Protože Millerova ˇcinnost podporovala r˚ust církví, církve ji po
      
      
        urˇcitou dobu vítaly. Když se však kazatelé a pˇredstavitelé církví
      
      
        rozhodli zakroˇcit proti adventnímu uˇcení s cílem potlaˇcit všechny
      
      
        diskuse na toto téma, zaˇcali vystupovat proti adventnímu hnutí nejen
      
      
        z kazatelen, ale zakazovali také ˇclen˚um svých církví navštˇevovat
      
      
        shromáždˇení, kde se káže o druhém Kristovˇe pˇríchodu. Dokonce jim
      
      
        zakazovali mluvit o této nadˇeji bˇehem církevních shromáždˇení. Tím
      
      
        se vˇeˇrící ocitli v tˇežkém postavení: mˇeli rádi své sbory a nechtˇeli se
      
      
        od nich odlouˇcit. Když však církve odmítaly svˇedectví Božího slova
      
      
        a upíraly jim právo studovat proroctví, uvˇedomili si, že jim vˇernost
      
      
        k Bohu nedovoluje podvolit se takovémuto nátlaku. Pro nˇe Kris-
      
      
        tova církev, “sloup a pevnost pravdy” (
      
      
        1.
      
      
        Timoteovi 3,15
      
      
        ),
      
      
        nemohli
      
      
        303