Nenaplnˇená oˇcekávání
      
      
        281
      
      
        království milosti, které do té doby existovalo jako Boží slib, bylo
      
      
        nyní fakticky nastoleno.
      
      
        Zklamání i nové nadˇeje
      
      
        Tak se Kristova smrt — událost, v níž uˇcedníci vidˇeli konec
      
      
        svých nadˇejí — stala vˇeˇcnou zárukou pravé nadˇeje. I když jim pˇri-
      
      
        nesla kruté zklamání, pˇredstavovala vrcholný d˚ukaz správnosti jejich
      
      
        víry. Událost, která jim zp˚usobila zármutek a zoufalství, otevˇrela
      
      
        dveˇre nadˇeje pro každého Adamova potomka. Na ní závisí budoucí
      
      
        život a vˇeˇcné štˇestí vˇerných Božích následovník˚u všech vˇek˚u.
      
      
        Uskuteˇcnily se zámˇery nekoneˇcné milosti — jakkoli apoštol ˚um
      
      
        pˇrinesly zklamání. Pˇrestože jejich srdce uchvátila Boží milost a síla
      
      
        jeho uˇcení — vždyt’ uˇcil “jako ten, kdo má moc” (
      
      
        Matouš 7,29
      
      
        )
      
      
        —,
      
      
        do ryzího zlata jejich lásky ke Kristu se pˇrimíchala bezcenná
      
      
        struska nafoukanosti a sobecké ctižádostivosti. Dokonce ještˇe pˇri
      
      
        velikonoˇcní veˇceˇri, v hodinˇe zkoušky, kdy jejich Mistr již vstupo-
      
      
        val do stínu Getsemane, “vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi
      
      
        nejvˇetší”.
      
      
        Lukáš 22,24
      
      
        .
      
      
        Mysleli jen na tr˚un, na korunu a na slávu,
      
      
        zatímco pˇred nimi stálo pohanˇení a utrpení v zahradˇe, soudní dvo-
      
      
        rana a golgotský kˇríž. Pýcha a touha po svˇetské slávˇe zapˇríˇcinily, že
      
      
        se tak kˇreˇcovitˇe drželi nauk své doby, a nepochopili, co jim Spasitel
      
      
        vyprávˇel o podstatˇe svého království, o svém utrpení a smrti. Tyto
      
      
        omyly jim pˇrinesly bolestné rozˇcarování, které však bylo nezbytné,
      
      
        jestliže mˇeli najít správný smˇer. I když uˇcedníci nepochopili smysl
      
      
        poselství, které hlásali, a nedoˇckali se splnˇení svých nadˇejí, kázali
      
      
        varovné poselství, které jim B˚uh svˇeˇril, a Pán odmˇení jejich víru a
      
      
        poslušnost. Právˇe oni pak smˇeli hlásat slavnou zvˇest o zmrtvýchvsta-
      
      
        lém Spasiteli všem národ˚um. Proto — aby byli pˇripraveni pro tento
      
      
        úkol — Pán dopustil, aby prožili zklamání, které jim pˇripadalo tak
      
      
        hoˇrké.
      
      
        Po svém zmrtvýchvstání se Ježíš zjevil dvˇema uˇcedník˚um na
      
      
        cestˇe do Emaus a “zaˇcal od Mojžíše a všech prorok˚u a vykládal
      
      
        jim to, co se na nˇeho vztahovalo ve všech ˇcástech Písma”.
      
      
        Lukáš
      
      
        24,27
      
      
        .
      
      
        Srdce uˇcedník˚u zahoˇrela. Jejich víra znovu vzplála. “Novˇe se
      
      
        narodili k živé nadˇeji” (
      
      
        1.
      
      
        Petr˚uv 1,3
      
      
        ) —
      
      
        dokonce ještˇe dˇríve, než
      
      
        se jim Ježíš nechal poznat. Chtˇel osvítit jejich mysl a upevnit jejich
      
      
        víru v pevné “prorocké slovo”. Pˇrál si, aby pravda pevnˇe zakoˇrenila