Nenaplnˇená oˇcekávání
      
      
        279
      
      
        Hlásali poselství, které jim Kristus svˇeˇril, i když mu sami správnˇe
      
      
        nerozumˇeli; pˇrestože vycházelo z textu
      
      
        Daniel 9,25
      
      
        ,
      
      
        nechápali smysl
      
      
        následujícího verše téže kapitoly, který pˇredpovídá, že “Pomazaný
      
      
        bude zahlazen,” jemu to však neublíží. Od nejútlejšího dˇetství byla
      
      
        jejich srdce naladˇena na oˇcekávání slávy pozemské ˇríše, a to je tak
      
      
        zaslepilo, že nepochopili ani smysl proroctví, ani význam Kristových
      
      
        slov.
      
      
        Splnili svou povinnost tím, že židovskému národu tlumoˇcili na-
      
      
        bídku milosti, ale jejich oˇcekávání — že uvidí svého Pána nastupovat
      
      
        na David˚uv tr˚un — se nenaplnilo. Zdˇešenˇe sledovali jeho zatˇcení,
      
      
        biˇcování, zesmˇešˇnování, odsouzení a koneˇcné ukˇrižování. Kolik
      
      
        beznadˇeje a zklamání museli zakusit v tˇech dnech, kdy jejich Pán
      
      
        odpoˇcíval v hrobˇe!
      
      
        Kristus pˇrišel pˇresnˇe tehdy a tak, jak to pˇredpovˇedˇela proroctví.
      
      
        Biblické záznamy se naplnily do puntíku. Kázal poselství o spasení
      
      
        a “jeho slovo bylo mocné” — posluchaˇci poznali, že toto poselství
      
      
        [230]
      
      
        pochází z nebe. Písmo a Duch svatý potvrdili jeho božské povˇeˇrení.
      
      
        Pˇrestože uˇcedníci milovali opravdovˇe svého drahého Mistra, je-
      
      
        jich mysl zatemˇnovaly pochybnosti a nejistota. V zármutku si pak
      
      
        ani nevzpomnˇeli, že Pán Ježíš své utrpení a smrt pˇredpovídal. Mohli
      
      
        by prožívat takový zármutek a zklamání, kdyby Ježíš z Nazareta byl
      
      
        opravdu mesiášem? Tato otázka je trýznila bˇehem dlouhých, bez-
      
      
        nadˇejných hodin oné soboty mezi jeho smrtí a vzkˇríšením, zatímco
      
      
        Spasitel odpoˇcíval v hrobce.
      
      
        Ani v tˇechto tˇežkých chvílích však nebyli opuštˇeni. Prorok na-
      
      
        psal: “Sedím-li ve tmˇe, mým svˇetlem je Hospodin. . . Vyvede mˇe na
      
      
        svˇetlo a uzˇrím jeho spravedlnost.” “Žádná tma pro tebe není temná:
      
      
        noc jako den svítí, temnota je jako svˇetlo.” Pán B˚uh prohlásil: “Ve
      
      
        tmách vzchází pˇrímým svˇetlo.” “Slepé povedu cestou, již neznají,
      
      
        stezkami, o nichž nic nevˇedí, je budu vodit. Tmu pˇred nimi zmˇením
      
      
        v svˇetlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou vˇeci, jež uˇciním, od toho
      
      
        neupustím.”
      
      
        Micheáš 7,8.9
      
      
        ;
      
      
        Žalm 139,12
      
      
        ;
      
      
        Žalm 112,4
      
      
        ;
      
      
        Izajáš 42,16
      
      
        .
      
      
        Království milosti a království slávy
      
      
        Poselství, které uˇcedníci hlásali v Kristovˇe jménu, souhlasilo do
      
      
        nejmenšího detailu a pˇredpovˇedˇené události se skuteˇcnˇe odehrály.
      
      
        “
      
      
        Naplnil se ˇcas a pˇriblížilo se království Boží,” hlásali. Po uplynutí