USA 1844: Oˇcekávání Kristova pˇríchodu
271
Odp ˚urci adventního hnutí
Pˇresto však i jeho p˚usobení naráželo na rozhoˇrˇcený odpor. Po-
dobnˇe jako v pˇrípadˇe dˇrívˇejších reformátor˚u nesetkaly se pravdy,
které hlásal, s pˇríznivým ohlasem u populárních náboženských uˇci-
tel ˚u. Protože nemohli doložit své názory Písmem, uchylovali se k
výrok˚um lidí a k tradicím otc˚u. Pro hlasatele adventní pravdy byly
však pˇrijatelné pouze d˚ukazy, jež vycházely z Božího slova. “Je-
dinˇe Písmo” — znˇelo jejich heslo. Odp˚urci nahrazovali nedostatek
d˚ukaz˚u z Písma zesmˇešˇnováním a pošklebky. Neváhali vynaložit
sv˚uj ˇcas, prostˇredky i d˚uvtip, jen aby škodili lidem, kteˇrí se provinili
pouze tím, že radostnˇe oˇcekávali návrat svého Pána, snažili se žít
ˇcistým životem a vybízeli druhé, aby se pˇripravili na Krist ˚uv druhý
pˇríchod.
Nepˇrátelé se usilovnˇe snažili odvést lidi od myšlenek na druhý
Ježíš˚uv pˇríchod. Tvrdili, že studovat proroctví, která se vztahují
k pˇríchodu Ježíše Krista a konci svˇeta, je hˇrích a v˚ubec nˇeco, za
co by se lidé mˇeli spíš stydˇet. Tím podkopávali víru v Boží slovo.
Duchovní r ˚uzných církví tak zp˚usobili, že se mnozí odvrátili od víry
[224]
nebo se dokonce oddali hˇríchu a vydali se na cestu špatnosti. Tyto
d˚usledky pak jejich p˚uvodci pˇriˇcítali na vrub adventist ˚um.
I když Millerova kázání pˇritahovala celé zástupy inteligentních
a pozorných posluchaˇc˚u, Millerovo jméno se na stránkách nábo-
ženského tisku objevovalo jen výjimeˇcnˇe, a to jen jako pˇredmˇet
posmˇechu a odsuzování. Lehkomyslní a bezbožní lidé, kterým ná-
zory církevních pˇredstavitel ˚u dodávaly odvahy, zesmˇešˇnovali Millera
hanlivými pˇrívlastky, nemravnými a rouhavými vtipy. Šedovlasého
muže, který opustil pohodlí domova a cestoval na vlastní náklady od
mˇesta k mˇestu, od vesnice k vesnici, který bez odpoˇcinku pracoval,
aby svˇet upozornil na blížící se soud, posmˇešnˇe nazývali bláznem,
lháˇrem a vypoˇcítavým podvodníkem.
Zesmˇešˇnování, lži a nadávky používané proti Millerovi vyvolaly
rozhoˇrˇcený odpor, a to i na stránkách nenáboženského tisku. “Chovat
se k pˇredmˇetu tak neobyˇcejnˇe závažnému, který má tak strašné
následky,” lehkomyslnˇe a sprostˇe, psalo se v tisku, “znamená nejen
se vysmívat cit ˚um lidí, kteˇrí o nˇem kážou a obhajují jej,” ale “tropit si
žerty ze dne soudu, vysmívat se samému Bohu a zlehˇcovat závažnost
Božího soudu.” (Bliss, str. 183)
