USA 1844: Oˇcekávání Kristova pˇríchodu
      
      
        257
      
      
        mˇel ˇcetná úskalí, která mu pˇripadala nepˇrekonatelná. Jeho nová víra,
      
      
        která Bibli dala stranou, mu však místo ní nenabídla nic lepšího a
      
      
        zdaleka mu nepˇrinášela uspokojení. Pˇresto se jí držel asi dvacet let
      
      
        —
      
      
        do svých tˇriaˇctyˇriceti, kdy si pod vlivem Ducha svatého uvˇedomil
      
      
        vlastní hˇríšnost. Jeho dosavadní pˇresvˇedˇcení mu nepˇrineslo jistotu,
      
      
        co bude po smrti — budoucnost se mu zdála temná a chmurná.
      
      
        Pozdˇeji o svých tehdejších pocitech napsal:
      
      
        “
      
      
        Pˇri pomyšlení na smrt mˇe mrazilo. Jestliže budou lidé vydávat
      
      
        poˇcet ze svého života, bude to znamenat záhubu pro všechny. Nebe
      
      
        nad mou hlavou mi pˇripadalo jako z bronzu a zemˇe pod mýma
      
      
        nohama jako železo. Vˇeˇcnost — co to je? A smrt — proˇc je? ˇCím
      
      
        více jsem o tom uvažoval, tím ménˇe jsem tomu rozumˇel. ˇCím více
      
      
        jsem na to myslel, tím zmatenˇejší byly mé vývody. Snažil jsem se na
      
      
        to nemyslet, to se mi ale nedaˇrilo — své myšlenky jsem nedokázal
      
      
        ovládnout. Byl jsem opravdu zoufalý, v˚ubec jsem ale nechápal proˇc.
      
      
        Reptal jsem a nadával — ale nevˇedˇel jsem na koho. Vˇedˇel jsem, že
      
      
        se mýlím, nevˇedˇel jsem ale, jak nebo kde najít pravdu. Cítil jsem
      
      
        lítost a beznadˇej.”
      
      
        Millerovo “poznání”
      
      
        V takovém stavu žil nˇekolik mˇesíc˚u. A potom, jak napsal: “Na-
      
      
        jednou jsem zaˇcal velmi intenzivnˇe pˇremýšlet o povaze Spasitele.
      
      
        Uvˇedomoval jsem si, že by opravdu mohla existovat tak dobrá a
      
      
        soucitná bytost, která by se obˇetovala za naše hˇríchy, a tím nás za-
      
      
        chránila pˇred trestem za hˇrích. Okamžitˇe jsem pocítil, jak laskavá by
      
      
        musela taková bytost být, a pˇredstavoval jsem si, jak bych se schoval
      
      
        do její náruˇce a d˚uvˇeˇroval jejímu milosrdenství. Napadlo mˇe: Jak
      
      
        ale dokázat, že taková bytost existuje? Dospˇel jsem k pˇresvˇedˇcení,
      
      
        že kromˇe Bible nemám jediný d˚ukaz o existenci takového Spasitele,
      
      
        ani o tom, co pˇrijde v budoucnu. . . ”
      
      
        “
      
      
        Poznal jsem, že Bible pˇredstavuje právˇe takového Spasitele,
      
      
        jakého jsem potˇreboval. Nemohl jsem pochopit, že obyˇcejná kniha
      
      
        obsahuje zásady tak dokonale pˇrizp˚usobené potˇrebám hˇríšného svˇeta.
      
      
        Musel jsem pˇripustit, že Písmo je zjevení od Boha. Bibli jsem si
      
      
        oblíbil a v Ježíši Kristu jsem našel pˇrítele. Spasitel se pro mne
      
      
        stal nejpˇrednˇejším mezi desetitisíci. Bible, o které jsem si ještˇe
      
      
        donedávna myslel, že je nesrozumitelná a že si odporuje, se nyní