244
Velké drama vˇek˚u
Tehdy bude všude nastoleno dlouho oˇcekávané Mesiášovo krá-
lovství míru. “Hospodin potˇeší Sión, potˇeší všechna jeho místa, jež
jsou v troskách. Jeho poušt’ zmˇení, bude jako Eden, jeho pustina
jako zahrada Hospodinova.” “Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera
Karmelu a Šáronu.” “Už nikdy o tobˇe neˇreknou: Opuštˇená. A nikdy
o tvé zemi neˇreknou: Zpustošená. Budou tˇe nazývat: Oblíbená a
tvou zemi: Vdaná.” “Jako se ženich veselí z nevˇesty, tak se tv˚uj B˚uh
bude veselit z tebe.”
Izajáš 51,3
;
35,2
;
62,4.5
.
Pˇríchod Pána pán˚u byl ve všech dobách nadˇejí jeho vˇerných
následovník˚u. Slib, že opˇet pˇrijde, který Spasitel dal pˇri louˇcení
na Olivové hoˇre, byl pro uˇcedníky pˇríslibem skvˇelé budoucnosti;
dávalo jim to radost a nadˇeji, kterou jim nemohly vzít ani tˇežkosti a
strádání. V dobách útlaku a perzekuce byl “pˇríchod velkého Boha
[202]
a našeho Spasitele blaženou nadˇejí”. Když zarmoucení kˇrest’ané
v Tesalonice pochovávali své milované, kteˇrí doufali, že se dožijí
pˇríchodu Pána Ježíše, pˇripomínal jim jejich uˇcitel, apoštol Pavel,
zmrtvýchvstání, ke kterému dojde pˇri pˇríchodu Spasitele. Tehdy
mrtví v Kristu vstanou a spolu s živými budou uchváceni, aby se
potkali s Pánem v oblacích. “A pak už navždy budeme s Pánem.
Tˇemito slovy se vzájemnˇe potˇešujte.”
1.
Tesalonickým 4,16-18
.
Na ostrovˇe Patmos slyšel milovaný uˇcedník Pána Ježíše slib:
“
Ano, pˇrijdu brzy,” a jeho toužebná odpovˇed’ vyjádˇrila to, za co se
modlí církev bˇehem celého svého pozemského putování: “Amen,
pˇrijd’, Pane Ježíši!”
Zjevení 22,20
.
Druhý pˇríchod z pohledu reformátor ˚u
Z vˇezeˇnských cel, z hranic a popravišt’, kde vˇeˇrící a muˇcedníci
svˇedˇcili pro pravdu, zní po staletí hlas jejich víry a nadˇeje. Protože
“
byli pˇresvˇedˇceni o tom, že Kristus vstal z mrtvých, a že tudíž i sami
vstanou z mrtvých, až Kristus pˇrijde, pohrdali smrtí,” jak napsal
jeden z tˇechto kˇrest’an˚u, “a byli nad ni povzneseni.” (Daniel T.
Taylor, Kristova vláda na zemi ˇcili Hlas církve ve všech dobách,
str. 33) Ochotnˇe sestupovali do hrobu, aby z nˇeho mohli “svobodnˇe
vstát” (tamtéž, str. 54). Toužili setkat se s Pánem, “který pˇrijde z
nebe v oblacích a se slávou svého Otce”, “aby pˇrinesl spravedlivým
království”. Valdenští vyznávali tutéž víru (tamtéž, str. 129—132).
