228
Velké drama vˇek˚u
Podezíravost a ned˚uvˇera vládnoucích tˇríd byla vodou na mlýn
ˇRímu, který jí využíval k tomu, aby vládci drželi lid v otroctví;
dobˇre vˇedˇel, že právˇe tím stát oslabí, a bude si moci tím více k
sobˇe pˇripoutat vládce i lid. Byla to chytrá politika — ˇRím vˇedˇel, že
mají-li být lidé opravdu zotroˇceni, musí být spoutány a zotroˇceny
jejich duše. A nejjistˇejší zp˚usob, jak jim zabránit, aby se vymanili z
otroctví, bylo vychovat je tak, aby nebyli schopni tˇešit se ze svobody.
Tisíckrát horší než tˇelesné utrpení, které pˇrinášela politika ˇRíma,
byla mravní zkáza. Lid, kterému vzali Bibli a který vychovávali
uˇcením prostoupeným fanatismem a sobectvím, byl vydán napospas
nevˇedomosti a povˇerˇcivosti, propadal neˇrestem a naprosto nebyl
schopný vládnout si sám.
Koneˇcný výsledek se však podstatnˇe lišil od toho, co si ˇRím pˇrál.
Nedokázal udržet lidové masy ve slepé poslušnosti svých dogmat, ale
vychoval z nich nevˇerce a revolucionáˇre, kteˇrí v ˇrímském katolicismu
vidˇeli jen opovrženíhodné knˇežské intriky. Duchovenstvo chápali
jako souˇcást svého útlaku. Jediný b˚uh, kterého znali, byl b˚uh ˇRíma.
Uˇcení ˇRíma bylo jejich jediným náboženstvím. Hrabivost a krutost
ˇRíma považovali za zákonité ovoce Bible, a s tím nechtˇeli nic mít.
[188]
ˇRím nesprávnˇe pˇredstavoval Boží povahu i Boží požadavky,
a lidé nyní odmítli Bibli i jejího p˚uvodce. ˇRím vyžadoval slepou
víru ve svá dogmata, a pˇritom se dovolával Bible. Voltaire a jeho
spojenci na to reagovali tím, že úplnˇe odmítli Boží slovo a zaˇcali
šíˇrit jed nevˇery. ˇRím srazil lid k zemi svou železnou patou, a nyní se
tento ponižovaný a utlaˇcovaný lid snažil zbavit této tyranie, s tím ale
odhodil i veškeré zábrany. To podvodné pozlátko, které tak dlouho
uctíval, ho natolik rozzuˇrilo, že pak spolu s bludem odmítl i pravdu.
Otroci neˇresti zamˇenili volnost za nevázanost a vítˇezoslavnˇe jásali
nad svou domnˇelou svobodou.
ˇCas hr ˚uzovlády
Na poˇcátku revoluce král udˇelal ústupek a poskytl lidu vˇetší za-
stoupení, než jaké mˇeli zástupci šlechty a duchovenstva dohromady.
Lid se tak sice stal jazýˇckem na vahách moci, nebyl však pˇripra-
ven tohoto postavení moudˇre a prozíravˇe využít. V touze odˇcinit
bezpráví, jež na nˇem bylo pácháno, se rozhodl zcela pˇrebudovat
spoleˇcenský systém. Pokoˇrovaný lid, který nebyl s to zapomenout
