Francouzská revoluce
221
dávnovˇeku, nýbrž za skvˇelé éry Ludvíka XIV. Tehdy se pˇestovala
[182]
vˇeda, kvetla literatura a duchovními u dvora a v hlavním mˇestˇe
byli vzdˇelaní a výˇreˇcní muži, kteˇrí rádi vystavovali na odiv svou
laskavost a šlechetnost.” (Wylie, sv. 22, kap. 7)
Bartolomˇejská noc
Tím nejˇcernˇejším na seznamu zloˇcin˚u a nejhr ˚uznˇejším z d’ábel-
ských poˇcin˚u všech staletí byla bartolomˇejská noc. Svˇet si stále s
hr ˚uzou pˇripomíná toto hrozné vyvražd’ování, které co do zbabˇelosti
a krutosti nemá v dˇejinách obdoby. Na naléhání pˇredstavitel ˚u ˇrímské
církve dal k tomuto hroznému zloˇcinu sv˚uj souhlas dokonce sám
francouzský král. Zvon, vyzvánˇející v noci umíráˇckem, byl povelem
k vraždˇení. Protestanté, kteˇrí klidnˇe spali ve svých domovech, pro-
tože d˚uvˇeˇrovali slibu svého krále, byli chladnokrevnˇe vraždˇeni po
tisících.
Tak jako Kristus neviditelnˇe vedl sv˚uj lid z egyptského otroctví,
vedl i satan neviditelnˇe své poddané v tomto strašném díle masového
vraždˇení. Celých sedm dní probíhalo v Paˇríži vyvražd’ování, pˇriˇcemž
první tˇri dny se vyznaˇcovaly nepochopitelnou zuˇrivostí. Hrozné
divadlo se však neomezilo jen na Paˇríž — zvláštní královský rozkaz
je rozšíˇril do všech kraj ˚u a mˇest, kde protestanté žili. Nebral se
pˇritom ohled na vˇek ani pohlaví; mezi obˇeti patˇrily nevinné dˇeti
stejnˇe jako šedovlasí starci. Šlechtic i sedlák, starý i mladý, matka i
dítˇe, všichni byli spoleˇcnˇe popraveni. Zhoubný masakr pokraˇcoval
ještˇe dva mˇesíce a zahynulo pˇri nˇem celkem sedmdesát tisíc lidí,
kteˇrí pˇredstavovali skuteˇcný výkvˇet národa.
“
Když zpráva o masakru dorazila do ˇRíma, radost knˇežstva ne-
znala mezí. Kardinál z Lorraine odmˇenil posla tisíci korunami. Z
dˇela andˇelského hradu byla vypálena slavnostní salva, z každé vˇeže
znˇely zvony, slavnostní hranice promˇenily noc v den. Papež ˇRe-
hoˇr XIII. se v doprovodu kardinál ˚u a dalších církevních hodnostáˇr ˚u
odebral v dlouhém pr˚uvodu do chrámu sv. Ludvíka, kde kardinál z
Lorraine zazpíval ‘Te Deum’. . . Na památku masakru byla vyražena
medaile a ve Vatikánu je možno stále vidˇet tˇri fresky Vasariho, které
zobrazují útok na admirála, krále s radou, jak pˇripravují masakr, a
samotné vraždˇení protestant ˚u. ˇRehoˇr poslal císaˇri Karlovi Zlatou
r ˚uži. A ˇctyˇri mˇesíce po masakru . . . s uspokojením vyslechl kázání
