Francouzská revoluce
219
a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!”
2.
Mojžíšova 5,2
.
To je ateismus. A národ pˇredstavovaný Egyptem se
mˇel rovnˇež nevˇernˇe a vzdorovitˇe vzepˇrít požadavk˚um živého Boha.
“
Veliké mˇesto” se také pˇrirovnává v duchovním smyslu k Sodomˇe.
Zkaženost Sodomy, její pˇrestupování Božího zákona, se projevovala
zvlášt’ v nemravnosti; a stejným hˇríchem mˇel být poznamenán i
národ, který naplní uvedené biblické proroctví.
Proroctví se napl ˇnuje na Francii
Podle proroctví se mˇela krátce pˇred rokem 1798 objevit nˇejaká
moc satanského p˚uvodu, která povede tažení proti Bibli. V zemi,
kde byl hlas dvou Božích svˇedk˚u umlˇcen, se mˇela projevit nevˇera
faraóna a nemravnost Sodomy.
Uvedené proroctví se s nápadnou pˇresností naplnilo v dˇejinách
Francie. Za revoluce, v roce 1793, “svˇet poprvé uslyšel, jak shro-
máždˇení muž˚u, kteˇrí se narodili a byli vychováni v civilizovaném
svˇetˇe a pˇrisvojili si právo vládnout jednomu z nejušlechtilejších
evropských národ˚u, zvedlo sv˚uj hlas, aby jednomyslnˇe popˇrelo zá-
kladní pravdu, kterou ˇclovˇek obdržel, a jednomyslnˇe odmítlo víru
a uctívání Boha” (Sir Walter Scott, Život Napoleon˚uv, díl 1, kap.
17). “
Francie je jediným národem na svˇetˇe, který se zapsal do dˇejin
tím, že jako národ pozvedl ruku ve zjevné vzpouˇre proti Stvoˇriteli
vesmíru. Bylo a stále je mnoho rouhaˇc˚u, mnoho nevˇeˇrících v Anglii,
Nˇemecku, Španˇelsku i jinde, Francie však vystupuje v dˇejinách svˇeta
jako jediný stát, který výnosem svého Ústavodárného shromáždˇení
prohlásil, že B˚uh není, a jehož obyvatelé v hlavním mˇestˇe i jinde,
muži i ženy, tanˇcili a zpívali radostí, když uslyšeli toto prohlášení.”
[181]
(
Blackwood’s Magazine, listopad 1870)
Francie vykázala pˇríznaˇcné rysy, jež byly vlastní i Sodomˇe; také
za revoluce se projevila mravní zvrhlost a zkaženost, jež mˇela na
svˇedomí zkázu mˇest v Jordánské nížinˇe. Dˇejepisec spojuje ateismus
Francie s její nemravností, podobnˇe jak je to uvedeno v proroctví.
“
Na zákony týkající se náboženství tˇesnˇe navazovaly další zákony,
které snižovaly manželský svazek— nejsvˇetˇejší svazek, který mohou
lidské bytosti vytvoˇrit a jehož stálost nejsilnˇeji pˇrispívá k upevnˇení
poˇrádku ve spoleˇcnosti — na úroveˇn doˇcasné obˇcanské smlouvy,
kterou mohou lidé snadno uzavˇrít, a také kdykoli zrušit. . . Kdyby
