218
Velké drama vˇek˚u
“
Kdyby jim chtˇel nˇekdo ublížit, vyšlehne oheˇn z jejich úst a se-
žehne jejich nepˇrátele; takto zahyne každý, kdo by jim chtˇel ublížit.”
Zjevení 11,5
.
Lidé nemohou beztrestnˇe pošlapávat Boží slovo. Toto
vážné varování vysvˇetluje závˇereˇcná kapitola Zjevení: “Já dosvˇed-
ˇcuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim nˇeco
pˇridá, tomu pˇridá B˚uh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo
ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu B˚uh odejme podíl na
stromu života a místo ve svatém mˇestˇe, jak se o nich píše v této
knize.”
Zjevení 22,18.19
.
Takto je ˇclovˇek varován, aby se neodvažoval jakkoli mˇenit to,
co B˚uh zjevil nebo naˇrídil. Varování platí pro všechny, kdo svádˇejí
jiné ke znevažování Božího zákona; pro ty, kdo lehkomyslnˇe prohla-
šují, že není d˚uležité, zda respektujeme Boží zákon. Všichni, kdo
vlastní názory povyšují nad Boží zjevení a smysl Písma by chtˇeli
mˇenit podle svého nebo aby vyhovoval svˇetu, berou na sebe hroznou
odpovˇednost. Psané slovo, Boží zákon, posuzuje povahu každého
[180]
ˇclovˇeka a odsoudí všechny, které tato spravedlivá zkouška prohlásí
za nedostateˇcné.
“
Až ukonˇcí své svˇedectví. . . ” Období, ve kterém oba svˇedkové
prorokovali obleˇceni do smuteˇcního šatu, skonˇcilo v roce 1798. Když
se blížil konec jejich skrytého p˚usobení, rozpoutala proti nim válku
mocnost, znázornˇená v Písmu jako “dravá šelma”, která vystoupila
z propasti. V mnoha evropských zemích ˇrídil satan prostˇrednictvím
papežství po celá staletí státní i církevní vládu. Zde se však satanská
moc projevuje novým zp˚usobem.
ˇRím z pˇredstírané úcty uzavˇrel Bibli v neznámém jazyku a skryl
ji pˇred lidmi. Za jeho vlády svˇedkové prorokovali “obleˇceni do
smuteˇcního šatu”. Na scénˇe se však mˇela objevit další mocnost
—
šelma vystupující z propasti — a vyhlásit otevˇrenou válku proti
Božímu slovu.
“
Veliké mˇesto”, v jehož ulicích jsou svˇedkové zabíjeni a kde
leží jejich mrtvá tˇela, je “duchovní” Egypt. Mezi národy, o nichž se
zmi ˇnují biblické dˇejiny, patˇril Egypt k tˇem, které projevovaly nejvíce
troufalosti, pokud jde o popírání existence živého Boha a odmítání
jeho naˇrízení. Nikdy se žádný panovník nepostavil proti Bohu tak
otevˇrenˇe a s takovou mírou svévole a odporu jako egyptský vládce.
Když mu Mojžíš pˇrednesl poselství ve jménu Hospodina, faraón
pyšnˇe odpovˇedˇel: “Kdo je Hospodin, že bych ho mˇel uposlechnout
