214
Velké drama vˇek˚u
musí platit pro všechny lidi ve všech dobách, zákon není závislý
na ˇcase ani na místˇe, ani na jiných okolnostech podléhajících zmˇe-
nám, ale jen na podstatˇe Boha a na pˇrirozenosti ˇclovˇeka a na jejich
vzájemném nemˇenném vztahu.”
“
Nepˇrišel jsem rušit, ale naplnit. . . Není sporu, že tímto výrokem
Ježíš Kristus myslí (shodnˇe se vším, co pˇredcházelo, i s tím, co
bude následovat): Pˇricházím, abych nastolil zákon v jeho plnosti a
odstranil všechno, co k nˇemu pˇridali lidé. Pˇricházím, abych objasnil,
co je v nˇem zatemnˇeného a nejasného. Pˇricházím, abych ukázal
pravý a plný význam každé jeho ˇcásti, abych ukázal délku a šíˇrku i
celý dosah každého pˇrikázání, které zákon obsahuje, výšku a hloubku
i nevýslovnou ˇcistotu a duchovnost zákona ve všech jeho ˇcástech.”
(
Wesley, Kázání 25)
Wesley prohlásil, že zákon je v dokonalém souladu s evangeliem.
“
Zákon a evangelium pojí nejužší možný vztah. Na jedné stranˇe
zákon neustále pˇripravuje cestu pro evangelium a odkazuje nás k
nˇemu. Na druhé stranˇe nás evangelium trvale vede k d˚uslednˇejšímu
plnˇení zákona. Zákon napˇríklad požaduje, abychom milovali Boha,
abychom milovali svého bližního, abychom byli pokorní, tiší a svatí.
Cítíme, že na to nestaˇcíme, že ‘pro ˇclovˇeka je to nemožné’. B˚uh
nám však slíbil, že nám takovou lásku, pokoru, tichost a svatost dá.
Pˇrijímáme toto evangelium, tuto radostnou zvˇest, a ono se v nás
uskuteˇcˇnuje na základˇe naší víry. ‘Spravedlnost zákona’ se v nás
[177]
napl ˇnuje . . . vírou, jež je v Kristu Ježíši. . . ”
Wesley také napsal: “V prvních ˇradách nepˇrátel Kristova evan-
gelia stojí lidé, kteˇrí otevˇrenˇe a výslovnˇe odmítají Boží zákon a
kritizují jej; lidé, kteˇrí uˇcí ostatní, aby pˇrestupovali ne jedno — at’
už nejmenší nebo nejvˇetší — ale všechna pˇrikázání najednou. . .
Nejpˇrekvapivˇejší na tom je, že lidé, kteˇrí pˇrijali tento hrozný blud,
opravdu vˇeˇrí, že uctívají Krista, když odmítají jeho zákon, a oslavují
Boha, když ruší Boží uˇcení. Uctívají Krista právˇe tak, jako ho poctil
Jidáš, když ˇrekl: ‘Bud’ zdráv, Mistˇre’ a políbil ho. A Kristus m˚uže
zrovna tak právem ˇríci každému z nich: ‘Zrazuješ Syna ˇclovˇeka
políbením?’ Vždyt’ to není nic jiného než zrazování Krista polib-
kem, když nˇekdo mluví o jeho krvi a bere mu jeho korunu, když
nˇekdo zlehˇcuje nˇekterou ˇcást jeho zákona pod záminkou, že pomáhá
dílu evangelia. Odpovˇednosti se nezbaví nikdo, kdo hlásá víru tako-
vým zp˚usobem, že pˇrímo nebo nepˇrímo navádí k neposlušnosti, kdo
