Reformace na britských ostrovech
      
      
        209
      
      
        Po dlouhá léta únavného a bezútˇešného snažení — po léta pˇrís-
      
      
        ného odˇríkání, pokání a pokoˇrování — sledoval Wesley vytrvale
      
      
        sv˚uj cíl: nalézt Boha. Nyní ho našel a poznal, že milost, kterou si
      
      
        chtˇel zasloužit modlitbami a posty, almužnami ˇci odˇríkáním, je dar,
      
      
        “
      
      
        který si nelze koupit ani zasloužit”.
      
      
        John Wesley
      
      
        Když plnˇe pˇrijal Krista skrze víru, zatoužil celou svou bytostí
      
      
        šíˇrit evangelium o Boží milosti. “Celý svˇet chápu jako svou farnost,”
      
      
        prohlásil, “at’ jsem v kterékoli ˇcásti svˇeta, pokládám za vhodné a
      
      
        správné — chápu to jako svoji svatou povinnost — hlásat všem, kdo
      
      
        jsou ochotni poslouchat, radostnou zvˇest o spasení.” (Whitehead,
      
      
        Život kazatele Johna Wesleyho, str. 74)
      
      
        Žil dále pˇrísným, odˇríkavým životem — nyní to už ale nedˇelal
      
      
        proto, aby si nˇeco zasloužil, ale byl to d˚usledek jeho víry. Nebyla
      
      
        to podmínka, ale ovoce svatosti. Boží milost v Kristu je základem
      
      
        kˇrest’anské nadˇeje a tato milost vede k poslušnosti. Wesley zasvˇetil
      
      
        sv˚uj život hlásání toho, co poznal: pravdu o ospravedlnˇení z víry
      
      
        v oˇcist’ující krev Pána Ježíše, pravdu o promˇeˇnující moci Ducha
      
      
        svatého v lidském srdci, která pˇrináší v životˇe ˇclovˇeka ovoce a vede
      
      
        jej, aby se ˇrídil pˇríkladem Ježíše Krista.
      
      
        Whitefield a Wesleyové byli na své dílo pˇripraveni tím, že po
      
      
        dlouhou dobu žili v pˇresvˇedˇcení o své ztracenosti a o tom, jak je
      
      
        jejich stav beznadˇejný. Aby zvládli tˇežkosti a vyrovnali se s nimi
      
      
        jako dobˇrí “bojovníci” Ježíše Krista, museli projít bolestnými zkouš-
      
      
        kami opovržení, výsmˇechu a perzekuce jak na univerzitˇe, tak ve
      
      
        své kazatelské práci. Mnozí spolužáci na univerzitˇe skupinu ko-
      
      
        lem Wesley˚u nazývali opovržlivˇe “metodisté”, tedy jménem, které
      
      
        je dnes v jedné z nejvˇetších náboženských denominací v Anglii a
      
      
        Americe vyslovováno s úctou.
      
      
        [173]
      
      
        Jako ˇclenové anglikánské církve lpˇeli na tradiˇcních bohoslužeb-
      
      
        ných formách, Boží slovo jim však postupnˇe odhalilo lepší principy.
      
      
        Duch svatý je vedl, aby kázali ukˇrižovaného Krista, a jejich snahu
      
      
        provázela Boží moc. Tisíce lidí tak pˇrivedli k poznání pravdy a
      
      
        opravdovému obrácení. Tyto ovce bylo ovšem také tˇreba chránit
      
      
        pˇred dravými vlky, a pˇrestože Wesley nemˇel v úmyslu založit novou
      
      
        denominaci, zorganizoval je do útvaru s názvem Jednota metodist ˚u.